TOMÁŠATA - rodinný týdeník o velkých maličkostech.

52. týden, úterý: "Švadlenka"

2010-12-28T08:38:00.000+01:00

Boj o odcvičení 3 hodin speciálních činností na Hedulčino pozdě objevené tupozraké oko je o prázdninách o dost snazší. Tedy teoreticky. Pakticky má pocit, že si potřebuje to volno užít a navíc toho víc podnikáme, ale i tak.

Díky této vadě se z ní stala švadlenka-vyšívalka, jde jí to krásně a většinou ji to i baví. Zvlášť, když má správnou motivaci. Každou dečku vyšívá už od začátku pro konkrétní osobu s konkrétním motivem. Tuto dodělává pro tetu Hang, která je Vietnamka a tak jsme se snažili volit nějaký jemný ptáčkový motiv, který mi k asiatům tak nějak neodmyslitelně patří. Určitě se bude líbit.

51. týden, čtvrtek: "Poslední loučení"

2010-12-23T08:32:00.000+01:00

Dnes od nás odešlo poslední koťátko, Kulíšek. Je nám trošku smutno, ale zase jsme rádi, že všechna našla domov a opravdu jsme měli štěstí na lidi, jedni hodnější, než druzí. Děti stále připomínají tatínkovo prohlášení, že když se všechna udají, může mít Lízinka další. Já za tím vidím tu práci a spoustu peněz, ale myslím, že časem opravdu neodolám :-) No a k loučení neodmyslitelně patří rozlučková fotka, tato rovnou s rozlučkovou pusinkou :-D

50. týden, úterý: "Rybičky"

2010-12-14T08:57:00.000+01:00

Zatímco my s Hedulkou, tíhneme k chundelatým zvířátkům, mužská část naší rodiny má vrozenou slabost pro rybičky. Martin je měl už mnohokrát a ty poslední docela nedávno. Akvárko jsme zrušili poté, co ho Todík zlikvidoval tím, že rybičkám dopřál krmení na několik let dopředu.

Sešlo z očí, ale nesešlo z mysli. Todík nikdy nepřestal mluvit o tom, že by se mu líbily rybičky a Martin, který tvrdil, že už žádné rybičky nechce, dovezl nařezaná skla na akvárko s tím, že ho jednou s Todíkem slepí :-))) Tak mohli jsme odolat vyhlášenému mělnickému Vivariu, když už jsme tam měli cestu s kotětem?

Bylo to trošku rychlé rozhodnutí, takže jsme tam dlouho, předlouho chodili od jednoho akvárka k druhému a přemýšleli nejen, co by se nám líbilo, ale hlavně co jsme schopni chovat. Todíka uchvacovali modře zbarvení jedinci, Martin má zase slabost pro cichlidky. Navrhla jsem tedy řešení v podobě modrých Ramirezek. Nakonec jsme na doporučení koupili 2 modré a 2 klasicky zbarvené a máme zase akvárko :-)

49. týden, pondělí: "Nostalgický polštářek"

2010-12-06T20:21:00.003+01:00

Dnes jsem dostala naprosto úžasný dárek. S citem a šikovností sobě vlastními uháčkovala mi kamarádka během bezesných nocí tento nádherný polštářek, který jako bych podědila z babiččina gauče. Nejen to, že jsem tak velký nostalgik (a tento dárek na mne dýchá dobou našich dědečků a babiček, kterou tak obdivuji), ale především pozadí jeho vzniku, z něj udělalo okamžitě můj nejoblíbenější. Když se na něj podívám, vidím jasně modrou - krásné modré oči plné slz a krásné modré oči plné dětské radosti. Vidím ruce, které jej dělaly, a které by tak rády hladily jednu kučeravou dětskou hlavičku. Vidím velké srdce, které, ač bolavé, místo, aby něco očekávalo, rozdává samo plnými hrstmi pochopení, cit, podporu a nenápadnou radost druhým. Janičko, moc děkuji!

48. týden, pondělí: "Zmařený kočičí kalendář"

2010-11-29T19:04:00.006+01:00

Po prvních krůčcích koťat mimo porodní bednu jsem zajásala, že konečně nemám zrnité fotky v důsledku vysokého ISO a nevhodnosti použít blesk. Poté, co jsem nasadila dávný trik s igelitkou přes blesk se dokonce povedlo pár úhledných portrétních fotek slušné ostrosti. V té době mi kamarádka vnukla myšlenku nafotit kočičí kalendář, která se mi velice zalíbila.

Kalendář jsem již několik let nevyráběla a toto by byla zároveň pěkná vzpomínka na ta chlupatá štístka, která nás již brzy opustí. Rychlost jejich vývoje však je mnohonásobně větší, než má. A tak v době, kdy jsem dala do kupy představu o aranžmá a čas pro jeho zrealizování, jsou z koťat nekoordinovatelné potvůrky, které zajímá mnohem víc nevzhledný smeták či jakékoli jiné nefotogenické vybavení bytu v ještě méně fotogeničtějších zákoutích, než sebezajímavější nástraha v místě jejich narození.

Když už se náhodou mihnou v "ateliéru", tak v naprosto nevhodné póze. Kotěcí kalendář posílám k ledu a přikládám fotku něžného Flíčka, který se tu ještě nepředvedl, s opravdu nepatrným kouskem listopadového aranžmá :-)

47. týden, úterý: "První sníh"

2010-11-23T19:06:00.002+01:00

První sníh zimy 2010-2011 je věc, která se v blogu objevit musí. Byť je to sníh, který vesměs hned taje. Už od dob, kdy jsem se neúspěšně pokoušela tvořit záznamy do blogu v rámci projektu 365, jsem pochopila, že záznam této informace se hodí. Často totiž začneme v rámci širší rodiny vzpomínat, kdy vloni poprvé sněžilo a takový článeček na blogu i s fotodokumentací je poměrně průkazným materiálem. Nemluvě o emotivním náboji tohoto jevu, který je tak diametrálně odlišný u dětí a dospělých. Zatímco děti začnou radostně přemýšlet, v čem všem budou po sněhu jezdit a co z něj postaví, já s obavami přemýšlím, jak v něm budu bezpečně sjíždět do civilizace...

46. týden, pondělí: "Další kotě"

2010-11-15T19:31:00.006+01:00

Koťata jsou stále významnou součástí našich všednodenních starostí i radostí a také námětem mého focení (které je ovšem vzhledem k jejich čím dál větší pohyblivosti a čím dál většímu obývanému teritoriu stále těžší a těžší). Na dnešní fotce je nejstatnější a tudíž i vévodící Ferda, kterého ovšem díky jeho neochvějné pozici jen tak něco nerozhodí. Rád se chová a rád se nechává drbat na svém úžasném bříšku, které zdobí legrační zrzavá proužkatá skvrna vyjímající se na bílém podkladě.

Do Ferdy se zakoukala jedna slečna od Mělníka, neuvěřitelně jí padl do oka a tak si ho zamluvila. Navíc poputuje začátkem prosince kromě milující paničky i ke kočičí kamarádce, takže o jeho budoucnost orpavdu starost nemám. Ten se bude mít dobře.

44. týden, středa: "Koťata běhají..."

2010-11-03T19:55:00.002+01:00

A je to tady. Před pár dny píšu, jak se snaží koťata ťapkat v pelíšku a najednou všechna statečně zdolávají vstupní překážku krabice, ve které dosud přebývala a odvážně se vydávají na průzkum okolí. Jejich pohybové pokroky jsou mílové a fascinující.

Jestli předtím to bylo rozptýlení, teď je pohled na ně vyloženě zábavou. Kdykoli mají svou akční chvilku, minimálně jeden člen rodiny neodolá a jde se kochat pohledem na tu legrační droboť.

43. týden, neděle: "Koťata rostou..."

2010-10-31T19:40:00.002+01:00

Tento týden byl bláznivý. Děti měly prázdniny a byly zdravé jako rybičky. A já pro změnu od začátku týdne řešila své bolavé ucho od kapiček po naříznutí bubínku, takže s pobytem venku bylo utrum a s mým elánem to nebylo o moc slavnější až do konce týdne.

Z plánovaných výletů nebylo nic a tak se tatínek snažil "vyvenčit" děti alespoň na několika procházkách. Nic převratného se u nás doma nedělo, takže hlavním naším rozptýlením, radostí a objektem k focení zůstávají koťátka. Rostou jako z vody, už se snaží ťapkat v pelíšku, ale ven si zatím netroufají. Je to každopádně příjemné odreagování od čehokoli a tak jsme to tento týden docela dost ocenili.

42. týden, pondělí: "Podzimní jaro"

2010-10-18T19:31:00.004+02:00

Jednou jsem takhle šla do Baumaxu koupit krmení pro králíka a vidím, že tam mají výprodej hlízek k sázení. Protože děti zjara chytla pořádná zahradnická a sázely kytičky jako o život a Todíčkovi nějaké nevyšly, řekla jsem si, že jim za těch 8 korun nějaké koupím. Pečlivě jsem vybírala něco zajímavého a také něco, co vypadalo ještě celkem zachovale.

Po poradě se zkušenější zahradnicí jsem se rozhodla je zasadit i s 3-4měsíčním zpožděním s tím, že alespoň hlízy nezaschnou a na podzim je vytahnu na příští rok. Ze 3 druhů se ujaly jen zahradní sasanky, ale světe div se, ještě stihly v tyto, nejspíš poslední, slunečné podzimní dny vykvést.

Ve skutečnosti vypadají mnohem zajímavěji, než na obrázku a tak z nich máme velkou radost. Každý den čekáme, jaká další barva se rozvije. Sice vlastně díky těm dvěma nevzešlým pytlíčkům se tu nedá nakonec o žádné dobré koupi ve slevě mluvit, ale takové jaro na podzim, to je k nezaplacení.

41. týden, středa: "Ptačí strávníci"

2010-10-13T09:07:00.005+02:00

O víkendu chlapi vyrobili krmítko, o kterém už mluvíme od loňské zimy. Tatínek řezal, Todík šrouboval. V pondělí ho hned připevnili na okno, trošku do zákrytu, aby ptáčci neměli takový strach, protože hned u okna máme stůl, u kterého trávíme hodně času.

Že se to ale bude špatně fotit, jsem zjistila až dneska. Nicméně v tomto případě ustupuji, protože nakrmit ptáčátka je přeci mnohem důležitější. Ráno je provoz u krmítka zdaleka největší a tak jsem neodolala a zkusila to alespoň nějak zdokumentovat. A hned jsem byla mile překvapená, mezi sýkorkami se objevila nová tvář. Hanbím se, ale až na internetu jsem zjistila, že se jedá o Brhlíka lesního.

40. týden, sobota: "Výlet"

2010-10-09T08:42:00.000+02:00

Po ošklivých chladných dnech bez sluníčka, kterých nám přišlo až dost, jsme se dočkali pěkného podzimního počasí. Příroda se krásně vybarvuje a to je nejlepší kombinace pro nějaký výšlap. Klidně i do kopečka, alespoň se zahřejeme. A když už do kopečka, tak pořádného. Třeba taková Buková hora 700 m n. m., kterou máme v plánu celé léto.

Děti sice po celotýdenním vstávání nebyly v takové formě, jako jsme zvyklí, ale za vydatného povzbuzování a motivování slušenkou, kterou dostanou na Humboldtově vyhlídce, vyšlapaly statečně až nahoru. A stálo to za to. První potěcha plynula z toho, že jsme mohli zaklouznout do útulna a teplíčka s milou obsluhou v Děčínské boudě. Je to vlastně rodinný dům na trochu nezvyklém místě a pán v ní příležitostně provozuje malé občerstvení pro turisty.

Posilněni kávičkou a příjemným odpočinkem jsme plni očekávání pospíchali na Humboldtovu vyhlídku, která je pojmenována po slavném německém přírodovědci. Ten prý údajně říkával, že pohled na České středohoří je nejkrásnější na světě. A byli jsme vskutku nadšeni. Ač se opar a protisvětlo podepsaly na podprůměrné dohlednosti, přesto to byl pro nás uchvacující pohled a hned mi bylo jasné, že se sem někdy vrátím za úsvitu. Todík byl nadšený nejen ze sušenky, ale i z toho, že objevil řeku Labe a dolů jsme šli všichni čtyři opravdu zvesela.

40. týden, pátek: "Tak jsme se dočkali"

2010-10-08T20:33:00.005+02:00

Už jsem se začínala bát, že zase budou komplikace, že Lízinka ta koťata přenosí, umřou v ní atd., atd. Ach ta má bujná fantazie. Ona naopak vzorně prcky donosila do optimálního 65. dne, ačkoli se všude tvrdí, že kočka domácí obvykle rodí 58. den březosti.

Byli jsme ve čtvrtek večer pryč a ona na mne doslova čekala. Když jsme uložili děti a začala jsem chystat Hedulce svačinu, pochopila, že teď už bych se jí věnovat mohla. Mňoukáním mě donutila dojít ke krabici, kterou jsem jí připravila v ložnici poté, co jsem ji tam několikrát načapala zahrabanou v oblečení. Usoudila jsem, že lépe rezignovat a dát jí porodnici tam, než najít koťata v oblečení nebo roztahaná kdovíkde. Do nastražené krabice však přesto vlezla asi dvakrát, jen to tak obhlídnout a zase ven, ale tentokrát do ní zalezla a začala tam příst a ztěžka oddychovat. Docvaklo mi to. Přichystala jsem si vybavení k porodu podle internetových instrukcí a myslela si, že ještě dochystám dětem věci na ráno. Omyl! Vždy, když jsem si dovolila vzdálit se, okamžitě mě následovala a vytrvale mňoukala, aby mne donutila jít zpět. Tak jsem to vzdala, zabydlela se v naší malé šatničce a čekala.

Po cca 2 hodinách se začalo drát na svět první koťátko. Pochopitelně, že tou nejhloupější polohou - tj. ocáskem napřed a bříškem nahoru. Ač jsem měla něco naštudováno, nestihla jsem tu fázi, kdy by bylo vhodné je otočit a tak jsem nervózně čekala, zda se Lízinka s touto komplikací popere. Když už jsem vztahovala ruku a váhala, zda jej otočit i teď, protože se mi to zdálo dlouho a Lízince už také lezly oči z důlků, konečně vyklouzlo. Pak jsem se jala postupovat dle doporučení, která jsem si naštudovala u jedné velmi zkušené chovatelky, protože na koťátka jsme se všichni moc těšili a vůbec nestojíme o to, abychom museli některé odklízet mrtvé. Snad se nám tedy díky ošetření, které jsem provedla,povede předejít zápalu plic, který se u koťat často dostavuje v důsledku nalokání plodovou vodou.

Další 2 prcci se narodili neskutečnou rychlostí a já začínala být napnutá, jestli po těch zrzavobílých klučících bude také nějaká jiná barvička, když jeden "otec" je černobílý a druhý mourovatobílý. Po pauze, kterou Lízinka dostala od svého těla na ošetření prvních koťat, jsem se dočkala. Když jsem uviděla na bílé hlavičce zrzavé a černé flíčky, zároveň jsem věděla, že konečně přišla na svět taky kočička, na kterou čeká netrpělivě moje kamarádka. Nakonec zůstala jedinou "růží mezi trním", protože ji následovali další dva kocourci. Po nich mě Lízinka trošku vyděsila, protože na chvíli vypadala, že se chystá rodit ještě sedmé a to už jsem horečně přemítala, jak hodlá z 6 struků krmit 7 koťat. Nakonec ale zůstalo "jen" u těch šesti uzlíčků, 1 probdělé noci, 1 unavené, ale spokojené kočičí mámy a u dvou úžasně překvapených dětí, které dnešního rána vstávaly a šly do školy a školky s nebývale rozjuchanou náladou.

39. týden, neděle: "Lízinka"

2010-10-03T14:38:00.002+02:00

Dnešní příspěvek patří naší kočičce. Během týdne se událo dost zajímavých věcí, lecos nám udělalo radost, ale nějak jsem vytrvale zapomínala foťák a tak není obrazový materiál :-)))

Nicméně Lízinčino plné uzdravení z hrůzostrašně vyhlížejícího pokousání kocourem (zvláště v jejím stavu) a její stále více kulaťoučký pupík nejsou nikterak méněcenné události. Smějeme se, jak se jí vlní a vybouluje bříško, jak se tam koťátka vrtí, uzavíráme sázky, kolik prcků může v tak droboučké kočičce být a já študuju s kapkou obav, jak probíhají kočičí porody.

A Lízinka nás napíná a napíná.Obchází nastražená hnízdečke, moc spokojeně se netváří, tak jsme zvědaví, jak to všechno dopadne. Možná bude i další týden příspěvek o ní, myslím takový, kde budou hrát roli už i narozená koťátka.

38. týden, neděle: "Kaktus"

2010-09-26T10:22:00.003+02:00

Zašli jsme dnes na oběd do Globusu. Když chceme o víkendu hodně courat a není čas vařit, je to dobrá varianta. Chutná nám tam, nemusí se čekat a nevyjde to draho. Když jsme vyšli z Globusu, při pohledu přes silnici mi padlo do oka OBI. Vzpomněla jsem si na jejich bilboardy s nádhernými koulemi chryzantém v květináči a nahlas jsem zauvažovala: "Zajímalo by mě, jak ve skutečnosti vypadají ty chryzantémy za 29 korun."

Martin byl vyjímečně naladěn na nakupování a tak mě víceméně přemluvil, že se na ně podíváme. Nebylo to až tak zlé, ale pochopitelně to byly mnohem menší květináčky. Prohlížím barvičky a u toho přemítám, co s nimi udělat, kdybychom je koupili, kam je dát, jak dlouho vydrží a tak... až jsem pragmaticky došla k závěru, že je vlastně nepotřebuji :-)

A tak jsme šli jen tak cournout dovnitř, jestli tam nemají spíš masožravku, po které touží Todíček. Neměli, ale měli spoustu krásných kaktusů, rovněž po 30 korunách a protože pro ně máme poslední dobou nějakou slabost, rozrostla se naše sbírka o jednoho chlupatce a jednoho červenobodlináčka. Děti si hrdě nesly a celou cestu autem optatrovaly každý ten svůj kousek a mně jejich rozzářená očka potěšila rozhodně víc, než 10 chryzantémových koulí :-)

37. týden, sobota: "Šípkový zázrak"

2010-09-18T09:41:00.008+02:00

Myslím, že nezadržitelně stárnu. Čím dál víc obdivuji moudrost, pracovitost a prozíravost našich babiček a mám potřebu se k jejich činnostem alespoň trochu vrátit. Nedávno jsem například neodolala a pustila se do výroby hruškových křížal, ač vím, že je to práce náročná a téměř bezvýsledná, když z mísy hrušek zbude mistička sušených kroucenin. Ale dodnes vidím ve vzpomínkách ten plátěný pytlík, který babička několikrát za zimu donesla a vzápětí cítím nezaměnitelnou vůni a chuť sušených hrušek a nemůžu se smířit s myšlenkou, že tohle děti nikdy neochutnají.

A tak co přijde na řadu dalšího, když sotva začal předčasný podzim, už jsme s dětmi 2x marodili?! Po úspěšné léčbě cibulovou šťávou přišel čas na zdokonalení, nemocem raději předejdeme. Zrodila se myšlenka, že začneme doma pít místo jiných nápojů šípkový macerát, který je doslova nabitý vitamínem C. A když jsem začala zkoumat, zda musím šípky nejprve nasušit nebo to jde i z čerstvých, dozvěděla jsem se, že šípky obsahují spoustu dalších užitečných látek a jsou mimo jiné nejlepším přírodním lékem v boji proti paradontóze. O další dobrý důvod víc, proč se pustit do sběru. Sice je ještě trošičku brzy, ale objevili jsme jeden keř, který se jeví velmi vyzrále a tak jsme uspořádali šípkovou výpravu. Děti zuřivě šmikaly a ani se jim nechtělo skončit, jak je to bavilo. Čaj nám také chutnal, takže to určitě nebyla výprava poslední.

36. týden, sobota: "Fotovýlet"

2010-09-11T09:20:00.003+02:00

Ano, "fotovýlet" je to správné slovo pro mé občasné ranní výpravy s fotoaparátem. Cílem je samozřejmě především získat nějakou pěknou fotku, ale ne vždy se to vydaří. Raději nebudu přemýšlet proč, aby mě to náhodou nepřestalo bavit. Ale pravdou je, že vždycky přijdu dobře naladěna, protože zažít probouzení přírody je nad všechny skvostné fotografie.

A protože kamarádce Janičce slibuji už od jara, že někam spolu vyrazíme, myslím, že je nejvyšší čas slib splnit. Vyjely jsme, všude byla nádherná mlha, na kterou se nemůžu vynadívat, ovšem i tam, kde nebyla, byl značný opar a tak už jsem tušila, že bude těžké vymyslet, kam jet. Nakonec jsme to pojaly jako přírodovědnou vyjížďku za krávami, koňmi a kormorány a i to mělo své kouzlo. Vyjely jsme za sluníčka a postupně sjížděly níž a níž a utápěly se v mlze, až jsme skončily v melancholické divočině u řeky Labe a pak zase šup na kopeček za sluníčkem a na dobrou snídani :-)

35. týden, středa: "Školačka"

2010-09-01T19:59:00.000+02:00

A máme tu Hedulčin velký den, který už tak dlouho netrpělivě očekává. Konečně si sedne oficiálně do školní lavice, konečně si ponese hrdě svůj školní batoh, konečně zjistí, co jí děda s babičkou schystali do kornoutu. Přejeme jí, aby ji radost z možnosti poznávat nepoznané nikdy neopustila!

34. týden, pátek: "Dobříš"

2010-08-27T19:48:00.002+02:00

Pro poslední výlet padla volba na Dobříš. Počasí hlásili ošemetné, tak ať se máme kam schovat. Jediné velké zklamání dne bylo nečekané uzavření muzea starých motocyklů, na které jsme byli dost zvědaví. Pak už ale můžeme o Dobříši mluvit jen v superlativech.

Úžasná rozhlehlá stavba, které si soukromý majitel opravdu hledí, nás nadchla. Zaplatili jsme si poloviční prohlídku, předpokládaje, že děti se budou záhy nudit. Když jsme ale opouštěli výpravu ve velkém sále, který byl mimochodem zajímavý tím, že by "spolkl" náš dům, ve kterém bydlí dvě rodiny, i se střechou, vypadaly děti spíš zklamaně, že nemohou v prohlídce pokračovat. Pak jsme se pokochali v úžasném francouzském parku, který prý vzkvétá díky ochotě a obětavosti místních hasičů, kteří jej ve svém volnu udržují. Anglický park jsme navštívili raději až posilněni obědem a ani tak jsme jej nezvládli projít celý. Musím říci, že i na toto místo bych se zase vrátila a rozhodně bych si na něj vymezila dostatek času.

34. týden, čtvrtek: "Karlštejn a to další"

2010-08-26T20:40:00.003+02:00

Dnešek patřil Karlštejnu, ale nejen to. Stihli jsme i úžasné muzeum voskových figurín a nakonec ještě Bubovické vodopády. Po dlouhém přemýšlení a probírání fotek jsem se rozhodla věnovat ústřední myšlenku skvělému mistru kováři, který nabízel pro děti vlastnoruční vyražení pražského groše. Takových akcí různě pro děti bývá. Základem je dobrý honorář a pak občas přijde zklamání. Tentokrát tomu bylo právě naopak. Zanedbatelná částka 40 Kč a přístup nezapomenutelný.

Trpělivě nechal děti poťukávat kladívky, až se jim konečně povedlo vytvořit v minci nějaké rýhy. Pokaždé nelenil ukázat jim, jak práce postupuje a pochválit je za ni. Když se dost vyřádily, nabídl se, že jim to "malinko doťukne". Doťukntí obnášelo jednu řádnou ránu obrovskou palicí, ale děti byly tak nadšené, že Todík hned uvažoval, že bude vyrábět další :-D Na závěr nechybělo ani potřesení pravicí a poděkování za spolupráci. Když uvážím, kolikrát denně tento proces opakuje, nezbývá, než smeknout před jeho nefalšovaným zaujetím.

34. týden, středa: "Lomy"

2010-08-25T19:43:00.000+02:00

Dnes jsme vyrazili na místo, které bylo vlastně příčinou toho, že jsme jeli na dovolenou tam, kam jsme jeli. Lomy Velká a Malá Amerika a Mexiko. Výletu předcházel nečekaně bohatý oběd v příjemném rodinném penzionu na startu trasy, takže jsme měli co dělat, abychom to rozchodili :-)) Kromě výborného oběda jsme se potěšili pohledem na úžasně roztomilé 8týdenní štěně Kavkazského pasteveckého psa a pak už jsme vyrazili na tu krásu, i když u lomu Mexiko nám bylo spíš smutno.

34. týden, úterý: "Smůla"

2010-08-24T09:41:00.001+02:00

Smůla se na nás nalepila ráno, když jsme krátce po vyjetí z chatky vletěli autem do tak hloupé díry, že jsme prorazili olejovou vanu. Štěstí bylo ale mnohem víc - nestalo se to daleko od místa, takže zbytek posádky mohl jít domů pěšky přes krásný les, chlapům se povedlo najít servis, který opravu slíbil do druhého dne ráno. Martina nám spravila náladu vynikajícím oběděm, pak jsme hráli skvělou hru Activity, u které jsme se neskutečně nasmáli a později odpoledne jsme vyrazili na houby. O ty jsme doslova zakopávali a když to navečír mužský očistili, udělala jsem smaženici, na které jsme si pochutnali za krásné vlahé noci, za vůně borovic, pod kterými se nacházelo venkovní posezení.

34. týden, pondělí: "Pestrý den"

2010-08-23T09:23:00.004+02:00

Druhý den dovolené jsme vyrazili do krásných Koněpruských jeskyní. Hodinová prohlídka utekla jako voda i dětem. A milosrdné počasí nám ulehčilo aklimatizaci, protože ač do jeskynních 8 stupňů jsme vstupovali z 32 s pražícím sluncem, po hodině nás čekalo překvapení s velmi výrazným ochlazením, velkou oblačností a silným větrem.

Po dobrém obídku jsme jeli obhlédnout, kde v Mníšku pod Brdy nakupovat potřebné potraviny a objevili jsme úžasnou cukrárničku s výhledem na místní zámek, s vynikajícími dorty a útulným zařízením. Po kávičce jsme ještě neodolali obhlédnout blížeji zámek, který byl pochopitelně zavřený a protože se zbytek parku opravuje, byla přístupná jen jeho přední část. Zámek, připomínající Morizburg z naší oblíbené Popelky, je úžasně zasazený do scenérie Brdských lesů a je opravdu kouzelný. Ovšem auta, houfně před ním zaparkovaná, dojem na fotce dost pokazila a tak jsem sáhla po pohledu od zámku na Mníšek.

33. týden, neděle: "Dovolená začíná na lodi"

2010-08-22T19:57:00.004+02:00

Hurá, konečně jsme se i my dočkali své letošní dovolené. Trochu nezvyk, jezdívali jsme obvykle v červnu, ale celé léto jsme se měli na co těšit :-) Dovolenou rozhodně nemohu odbýt jednou fotkou za týden, takže začínám popisem prvního výletu.

Ten byl ukázkově letní - parníkem po Vltavě k Slapské přehradě. Hodinová pohodovka a kdyby mě děti nedržely při vědomí, klidně bych si při té pohodičce při zpáteční cestě po obědě zchrupla :-D Pak ještě děti stihly nějaké cachtání na otevřené pláži, vše zcela mimo plán, takže bez plavek, ale vůbec jim to nevadilo.

33. týden, pondělí: "Zoopark Chomutov"

2010-08-16T19:43:00.003+02:00

Už dlouho se toužím podívat do zooparku v Chomutově. Dnes tu máme na návštěvě Kačku, úžasnou dceru známých, která je i přes 7letý věkový rozdíl moc hodná na Hedulku a děti ji milují. No a ta v zooparku také nikdy nebyla, takže bylo rozhodnuto.

Musím říci, že nevelká zoo na mne udělala velký dojem. Celá procházka byla nesmírně příjemná, opravdu jako po parku, ale zpestřeném spoustou zajímavých zvířat. Ta měla mnoho a mnoho přirozeně upraveného prostoru pro své žití a zdála se být v obrovské pohodě. Nechybělo ani vyžití pro děti v podobě zajímavých dřevěných prolézaček, lanového centra a také skvělé lanovky, která všechny bez rozdílu věku naprosto uchvátila.

32. týden, pondělí: "Houby"

2010-08-09T08:18:00.005+02:00

Martin má v práci perné období. Když přijde domů, sotva mluví. Kam jinam tedy zajít na relax, než do lesa! A když se vrátíme na místo činu, tedy středečního výletu, třeba i tentokrát nově objevené naleziště hub nezklame a budeme moci prožitek z lesa prodloužit chutnou smaženicí. O víkendu sice naprosto neskutečně pršelo, ale od včera mám už i já holiny!

Nakonec se tato skutečnost ukázala býti velmi podstatnou, protože přívalové deště o víkendu udělaly z cesty, po které jsme plánovali jít, veliký potok. Ten se do dnešního dne už trochu lokalizoval, ale z prašné cesty se stala obnažená halda navážkového kamení, cihel a dalších věcí a z lesní cesty bažina.

Nic to ovšem nezměnilo na faktu, že les byl plný hříbků a evidentně neprošlý a tak jsme si užili opravdu do sytosti. Každý si našel ten svůj krásný kousek, nikdo nebyl zklamaný, že ostatní nachází a on ne a některé promáčené, okousané či malé houbičky jsme v lese i nechali. No nesvědčí to o hojnosti?

31. týden, středa: "Výlet"

2010-08-04T15:43:00.006+02:00

Tento týden je ve znamení deště. Jediným slibovaným bezsrážkovým dnem je středa a tak jsem usoudila, že by bylo moudré využíte jej k nějaké toulce přírodou.

Přibrali jsme ještě bratránka se sestřenkou a vydali jsme se objevovat Krkavčí skálu. Vymyšlené jsem to měla hezky, po téměř rovinaté zalesněné zelené, aby na nás nepražilo a pak jen krátký výstup na onu vyhlídku po žluté odbočce. Nicméně najít tu zelenou značku v obci, když mapa není zas až tak detailní a turistická nevede přímo od hlavní silnice, se prokázalo být příliš složité. Možná i proto, že jsem neposlechla svou intuici a nezkusila odbočku, o které jsem si myslela, že je ta pravá a jala se ptát místních obyvatel. Takže jsem měla strach, abych nevláčela děti zbytečně do nepravé boční uličky a nakonec jsem je vláčela přes celé strmě stoupající a táhlé Kundratice, dále do dalšího stoupáku na Varhošť a z něj pak po blátíčku z předešlých dešťů zase pěkně z kopečka a po dlouhé a nadšené stavbě hrází na lesní strouze už jsme se měli po zelené dostat k oné vyhlídce.

Cestu nám však zkřížily záplavy hub a tak jsme tentokrát Krkavčí skálu odložili. Nicméně jsme objevili nové houbařské místečko, zjistili jsme, kudy se od silnice dostat na zelenou a pěkně jsme se provětrali a na tu Krkavčí určitě také dojde.

30. týden, pátek: "Králíčci podruhé"

2010-07-30T15:10:00.002+02:00

Jelikož se nedoporučuje králičí matce týden před porodem a 14 dní po s čímkoli v její kleci hýbat, a jelikož nám to docvaklo v poslední chvíli, že bude během pár dní rodit, neměla ji čištěnu pro jistotu týdny čtyři. Proto se dnes švagrová rozhodla jim to tam opatrně probrat. Nakonec to potřebovalo takový zásah, že mrňata vyházela narychlo do vekovního výběhu. Dali jsme jim tam provizorní slámové hnízdečko v papírové krabici a maminu a samozřejmě okamžitě běželi pro foťáky.

Mrňata byla neskutečně zvědavá a vypadalo to, že si chtějí tu velkou rošťárnu, kdy mohla uniknout z vnitřního řádu králíkárny, kde se od nich očekávalo, že budou celý den zavrtaná v hnízdě a matka je přijde nakojit jen v noci, náležitě užít. Nechápali jsme, jak mohli takhle rychle vyrůst a nemohli jsme se nabažit jejich krásy a roztomilosti. Nejraději bychom si každý vzali jednoho toho plyšáčka na muchlování.

Prckové využili toho nenadálého chaosu především k vlastnímu prospěchu a pokoušeli se urvat něco z mámina mlíčka i mimo běžnou stravovací dobu. Jejich způsob kojení je natolik legrační, že jsem se rozhodla přiložit jeho dokumentaci namísto portrétních fotek rozkošných jednotlivců, které se tu jistě ještě objeví. Fifi nadšeně pobíhala a škubala jeden jetelíček za druhým (asi už taky chudák měla v té králíkárně ponorkovou nemoc :-)) a dětičky se pokoušely zavrtávat pod její bříško. Když se jim to povedlo, šup přetočit na zádíčka a v konečné fázi se zapřít zadníma běhama a rychle nasosat ze všech cecíků co nejvíc. Když pak odskočila za další pastvou, dotyčný nenasyta chvíli bezradně mával nožičkami, až se mu povedlo přetočit na bříško a rychle pelášil znovu za mámou.

29. týden, čtvrtek: "Mláďátka"

2010-07-22T20:29:00.002+02:00

Tak toto je událost týdne! Švagrovic králice nakonec, po neuvážených a pro mladost rychle ukončených námluvách s králíčkem, jehož si Hedulka přinesla z přírodovědného kroužku na prázdninové hlídání, přeci jen stihla zabřeznout. A teď i porodit.

Zatím vypadá, že jsou všichni králíčci spokojení a Fifinka tak popírá veškeré poučky pro páření králíků, které jsem kdy přečetla. Přestože zabřezla v pouhých 4 měsících s poněkud větším králíčkem, i když také zakrslíkem, porodila po krátkém přenášení bez problémů 4! nádherná zdravá mláďátka a vzorně se o ně stará. Doufejme, že to tak vydrží a brzy budeme moci ve výběhu pozorovat 4 roztomilé králičí caparty.

Vyfotit se nám je podařilo díky 35 stupňovým vedrům, kdy 5denní prckové nemohli v hnízdečku teplem vydržet a povylezli se nám ukázat. Jeden ležel trochu dál od ostatních v samostatném hnízdečku, ale nevypadal odvrženě, tak by mě docela dost zajímalo proč tam takhle byl. Kvůli tomu jsem foto musela poskládat ze dvou.

28. týden, pondělí: "Fotíme"

2010-07-12T20:23:00.000+02:00

Děti jsou na dovolené a tak nelze nevyužít možnosti jít ráno fotit a odpoledne se beztrestně dospat. Ono tedy na to nakonec nedošlo, ale ten pocit, že by se dalo...

Dnešní svítání nebylo nijak zvláštní, ba spíš skoro nefotogenické, než fotogenické, ale stejně je to nádhera potulovat se tím tichem, rosou a pozorovat spousty zvířat, co potkám. Dnes to například byla po dlouhé době liška.

Ale jednu milou zvláštnost dnešní ráno přeci mělo, poprvé jsem z domu na lov beze zbraní nevyrážela sama a to byla velmi cenná změna.

27. týden, sobota: "Účes"

2010-07-10T14:53:00.000+02:00

Tento týden mi přijde takový divoký. Spousta zařizování, balení a dalšího dění a fotit nějak nestíhám.

Děti dnes odjely s babičkou a dědou na dovolenou, tak doufám, že se jim vydaří. Na Hedulce jsem se ještě trochu vyřádila a protože chtěla vidět výsledek a zrcátkem se nedokázala dozadu podívat, vyfotila jsem jí to.

Nakonec jsem ráda, že mi díky tomu nebude ani tento týden chybět snímek do blogu :-D

26. týden: "Když fotí děti"

2010-06-30T23:27:00.008+02:00

Tento týden jsem se několikrát uvolila půjčit dětem svůj foťák s důrazem na to, aby byly opatrné a především ho nesundaly z krku, doufajíce, že to bude dostatečnou pojistkou. Důvěru v ně vloženou nezklamaly a ještě mě mile překvapily svými výsledky. Pár originálních fotografií přikládám a opět porušuji své pravidlo jedné fotografie k příspěvku. Ale šlo to snad vyřešit jinak?!

25. týden, čtvrtek: "Ptáče"

2010-06-24T23:01:00.002+02:00

Když nám dnes dorazil domů tatínek, našel na zemi při parkování motorky krásné ptáče. Nevíme, jestli narazilo a potřebovalo se vzpamatovat nebo jestli šlo o mládě (zdálo se nám už dost velké), které přecenilo své síly a potřebovalo chvilku oddechu. Barevně mi připomnělo zvonka, kterých tu je poměrně dost, ale jestli je to skutečně on, netuším, protože je vídáme spíš z dálky. Každpádně po zvednutí, prohlédnutí a rychlé fotodokumentaci už vesele pokračovalo v letu. No tak šťastnou cestu, snad si ještě užije života, když ho Martin zachránil před mlsně se olizujícím kocourem.

24. týden, sobota: "Focení"

2010-06-19T22:31:00.001+02:00

Tento víkend mi bylo dopřáno něco senzačního. Dostala jsem se do krásných míst v okolí Harrachova a celé 2 dny jsem dýchala svěží vzduch prostoupený vlhkem dynamické Mumlavy a vůní nekončících houfů jehličnanů. Mohla jsem nasávat nezaměnitelný klid přírody v 5 hodin ráno, obdivovat jedinečné balvany všemožně opracované vodou a fotit.

Jelikož šlo o setkání lidí se stejným postižením, nebylo tentokrát focení jen doplňkovou činností rodinného výletu, nýbrž hlavní náplní celého víkendu v čele s fotografem ze všech fotografů nefotografovatějším. Ten si nenechal nic pro sebe a zavedl nás neomylně na nejkrásnější místa zdejší přírody, která má dokonale zmapovaná.

A když jsem se řádně vyfotila, těšila jsem se zase domů, kde mě čekaly 2 šťastné děti, o které se bezvadně postaral tatínek a které se příjemně těšily na maminku.

23. týden, úterý: "Velká školková akademie"

2010-06-08T22:25:00.002+02:00

Dnes jsme byli pozváni, abychom shlédli ukázky toho, co paní učitelky dělají a dokáží s dětmi ve školce. Musím jim vyseknout poklonu za to, s jakou fantazií a pílí v potu tváře nacvičili velmi pěkná a vtipná vystoupení s věkově smíšenými třídami motýlků a ptáčků. Naši motýlci se dokonce po dlouhé době nechali bez větších protestů v jednom z kostýmů ještě před vystoupením vyfotit ;-)

22. týden: "Krasobruslaři"

2010-06-05T19:31:00.003+02:00

Dnes pro nás a spoustu dalších známých připravilo trio kamarádek "Zábavné odpoledne v maskách". Svému názvu nezůstalo nic dlužno, protože i nám dospělákům to neskutečně utíkalo a ani chviličku jsme se nenudili.

Oproti minulým konáním jsme se dočkali nových zpestření v podobě klaunských bratrů, prohlídky a hlazení živých agam a taky šampáňa v úžasně praktických plastových šampuskách, které ovšem vypadaly velmi věrohodně.

To, že děti půjdou za krasobruslařský taneční pár vzešlo od Hedulky, prohlásila, že si vezme in-liny a půjde za bruslařku, tak jsem se hned jejího zajímavého nápadu ujala a oba si to moc pochvalovali. Měli totiž dost možností jezdit po úžasně rovné a prostorné tělocvičně a jejich závěrečná slova: "Jsme moc rádi, že jsme tu byli." potvrzují, že to bylo pěkné žůžo. Jen ta fotodokumentace nějak nevyšla. Společné fotky jsou ještě o dost horší, než tyto, které jsem slepila.

20. týden, čtvrtek: "Už kvete"

2010-05-20T20:01:00.003+02:00

Dočkali jsme se, nic se nepokazilo, poupátka se rozvíjí. Sice postupně (podle fotek na internetu by měly kvést zároveň a tvořit věneček na vrcholku kaktusu), ale to nám nevadí. Je to náš první kaktus, kterému jsme pomohli ke květu a to nám k radosti stačí ;-)

19. týden, neděle: "Návštěva"

2010-05-16T07:22:00.004+02:00

Dnes jsme trávili pohodové odpoledne u známých v malebné a klidné vesničce. Jezdíme tam relaxovat. Je to jedno z těch míst, o kterých říkám, že mají urychlovač času. Je tam tak fajn, že několik hodin uteče jako mžik a musí se domů.

Navíc přátelé sdílí naše nadšení pro výlety a procházky a tak to nikdy neskončí jen jako sezení u jídla. Dnes jsme se vydali po zrušené železnici do nedalekých Zubrnic. Na fotce je vidět, jaká krásná zákoutíčka vesnice skýtá. Nad útulným hrázděným domečkem u potůčku, zašitým na samém konci vesnice, jsme se rozplývali všichni do jednoho. Dále po kolejích, hlouběji ve vesnici, je bývalé nádražíčko, kde pár nadšenců posbíralo nějaké ty historické kousky s nádražní tématikou a provozují malinké muzeum.

Dnes tam jeden z nich byl a oznámil nám novinu. Trať bude obnovena a bude po ní jezdit motoráček, nejprve do Malého Března, později až do Ústí. Škoda, že to nebude rovnou parní mašinka. K té pohodové trase, která dýchá atmosférou časů minulých, by se hodila.

18. týden, neděle: "Kolotoč"

2010-05-09T08:53:00.002+02:00

Zcela nečekaně se u nás na Střekově objevil kolotoč. Museli jsme to tedy jít očíhnout, ač jsme na to ani zdaleka nebyli ustrojeni. Nejvíc nás zaujaly méně obvyklé atrakce: ježdění v motorových čluncích po vodní nádrži a skákání na obří a velmi pružné trampolíně v jakémsi bezpečnostním závěsu na gumách. Obé zaujalo i naše děti, takže bylo rozhodnuto. Todík byl ve člunu blahem bez sebe a Hedulka V SUKÝNCE skákala až k nebesům. I naše ustrojení na kolotoč bylo trochu méně obvyklé :-)))

18. týden, sobota: "Veteráni"

2010-05-08T08:20:00.000+02:00

Na dnešek jsme spali na zámku a tak jsme zřejmě byli první obdivovatelé sjíždějících se veteránů k závodu o pohár hraběte Chotka.

Děti dostaly naši důvěru a volný pohyb po známém terénu za doprovodu kamarádek, jež jsou starší a znají to tam ještě lépe, takže to jednou nebyla akce v neustálém střehu.

Pro děti byl nejdůležitějším bodem stánek s občerstvením, kde utrácely své uspořené peníze, vylepšené včerejším pokladem, jež v parku hledaly. Nás hřál na duši krásný slunný den, nádehera starých časů a pohodová, osvěžující, k tématu ladící muzika.

18. týden, pondělí: "Hedulčino tvořeníčko"

2010-05-03T08:49:00.007+02:00

Zatímco já jsem složitě cestovala autobusem s Todíkem k paní doktorce zjistit, proč že to v noci pořád tak děsivě kašle a přes den mu nic není, Hedulka byla doma s babičkou. A tvořila.

Z modelíny udělala krásného dinosaura, že jsem ani nechtěla věřit, že to je její práce. O dinosaury se totiž vůbec nezajímá a tak mě překvapily i docela povedené proporce bez předlohy.

Dalším počinem byl obrázek, který se váže k naší rodinné historii o ztraceném králíčkovi Oříškovi, na kterého děti nemohou zapomenout. A tak si povídáme příběhy o tom, proč asi utekl, že šel hledat manželku, aby měli roztomilé dětičky. A naše děti příběh rozvíjejí dál. Prý se jednou vrátí ukázat nám svou rodinu a v zástupu za ním budou další lesní zvířátka, která k nám přijdou na návštěvu. Dnes Hedulka svou představu přenesla na papír a vytvořila jakýsi moderní lesokaravan.

Tak dnes zcela vyjímečně 2 fotografie, to se nedá jinak vyřešit :-)

17. týden, sobota: "Květen"

2010-05-01T08:46:00.001+02:00

A dnes čekalo milé překvapení na Todíka. Jeho růžička, která celou zimu stagnovala, ba vypadala, že se jí vůbec nedaří, dnes vykvetla. Není on náhodou květen?

17. týden, úterý: "Kaktusáři"

2010-04-27T20:25:00.003+02:00

Oba jsme kdysi měli s manželem kakuts. Žádnému nám nikdy nekvetl. Jednou byl tatínek s dětmi sám na nákupech a neodolali zuboženým kaktusům ve výprodeji v cenách kolem 20-30 korun.

Tak jsme je zasadili a občas se někde ptali, jak je pěstovat a co s nimi, aby třeba vykvetly. Informace o zimování jsme nedostali úplně přesné, jak jsem později na internetu zjistila a tak jsme ani moc nedoufali. Jen děti. Hedulka říkala: "Doufám, že alespoň jeden z nich pokvete RŮŽOVĚ." Říkala jsem si, to by holka chtěla moc a ejhle, její smělé přání se nejspíš vyplní, pokud nic nepokazíme. Dnes jsem totiž objevili mezi bodlinami několik malých růžových růžků - poupátek!

Udělalo nám to všem ohromnou radost a už se nemůžeme dočkat, abychom si té rozkvetlé krásy užili. Třeba se přidá ještě nějaký další...

17. týden, pondělí: "Zub času II."

2010-04-26T20:15:00.002+02:00

Tentokrát zub času řádil u Todíka. Zcela neplánovaně, nečekaně, překvapivě a tak trochu předčasně, zdá se mi. Vyrůstal potvora ZA místo POD prvním zoubkem a tak jsme si udělali návštěvní kolečko po doktorech. Nejdříve s neutuchajícím kašlem a pak s podloudným zoubkem.

Paní zubařka trhala velice šikovně a nečekaně a když Todíkovi došlo, že to bolelo, byl už natolik při sobě, že se hrdinně ovládnul. Dostal zoubek na památku, velikánskou pochvalu a bolestné v podobě knížky o podmořském světě s 3D brýlemi :-)

16. týden, neděle: "Princezna"

2010-04-25T12:58:00.002+02:00

Tento týden opět probíhá ve znamení nemocí a na jeho závěr se ke mně a k Todíkovi přidala Hedulka, ovšem na náladě jí to neubralo a tak ochotně kývla na můj návrh zabavit se focením a utíkala se strojit za princeznu.

Ve čtvrtek jsem si konečně koupila látku na pozadí pro své domácí focení. Sice ji ještě čeká, blíže nepromyšlená, úprava, ale je tu. Stejně jako bílé deštníky a stavební reflektory, byť není vymyšleno jejich upevnění. No a to je právě ten háček. Vzala jsem si do hlavy, že si s tím poradím po svém a to se mi stalo osudným. Zradilo mě žehlicí prkno, na které jsem osvětlení složitě skládala a když to vše padalo, reflektor svou vahou ohnul deštník. Tak jsem to zase bezradně uklidila a abych nezklamala Hedulku, vyfotila jsem ji alespoň v přirozeném světle.

Jsem ráda, že ji přešel jakýsi stud nebo bojkot při focení a mám konečně ochotnou modelku, i když to zase logicky přináši boj o přirozenost. Fotka, kterou jsem nakonec zvolila, ukazuje Hedulku trochu nezvykle bez brýlí, které se nám ve většině úhlů příliš leskly a také mi tam někoho hrozně moc připomíná, i když si vlastně nejsem jistá koho.

15. týden, sobota: "Zvířátka"

2010-04-17T19:53:00.004+02:00

Jsme bez bělouše, rozumějte bez našeho bílého Peugeota. Už je to stařeček a dosloužila mu spojka. Dopravit se z našich kotěhůlek kamkoli autobusem je tedy dost náročné a taky překapivě drahé. Na druhou stranu jsme dnes po shlédnutí předpovědi tak dlouho očekávaného pěkného počasí dospěli k rychlému rozhodnutí, že někam vyrazit musíme.

Zbývá nám poslední předplacená návštěva ZOO za vstupenku 2+1. Sice platí až do července, ale proč nejít teď? Nebude to tak úmorné, jako v letních vedrech a zvířátka bývají na jaře také aktivnější, než v létě. Po hodině a půl jsme byli na místě určení a bylo to opravdu fajn. Ze všech fotek zvířátek nakonec předkládám ta naše, domácí (nejsem příznivec tohoto označení pro děti, ale tady se opravdu hodí a kdybyste je viděli při jídle nebo hře na pískovišti, tak se stejně jinak, než prasátky nedají nazvat), protože je mám po dlouhé době hezky spolu, bez protestů a ještě v zajímavé levitující poloze.

15. týden, úterý: "Námluvy"

2010-04-13T15:11:00.003+02:00

Tak tomuhle uhrančivému fešákovi jsme chtěli namluvit naši Lízinku, to by byla koťátka! Jenže ona si myslí něco jiného, bohužel, nevím, nevím, ale moc šancí na zvrat nevidím a to jsem se tak těšila. Jo, jo, člověk míní a kočka mění :-))) Ale zas zajedu častěji za kamarádkou a moc pěkně si u kafíčka popovídáme ;-)

14. týden, úterý: "Malí cyklisté"

2010-04-06T20:20:00.006+02:00

Dnes nás sluníčko vytáhlo ven a když už jsme včera začali plánovat tu dovolenou s koly, šli jsme rovnou oprášit cyklistické dovednosti našich dítek. Čekalo je úskalí v podobě změny kola. Ale to je vůbec nezaskočilo, dostali se do toho velmi rychle a vůbec se jim nechtělo přestat. Jsou to naši malí šikulové.

13. týden, čtvrtek: "Smutná krása"

2010-04-01T19:48:00.000+02:00

Dnes jsme tu měli návštěvu, smutnou a veselou, příjemnou a potřebnou. Maminku truchlící pro svou ztracenou dcerušku a osiřelou sestřičku toužící po veselé společnosti dětí, na kterou byla zvyklá. Dvě moc milé holky, které to teď společně se svým manželem a taťkou nebudou mít vůbec lehké. Dostali jsme od nich spoustu dárků, důvěry, důležitých sdělení a unavených úsměvů. A také krásné růžičky, které tak nerada fotím, protože to prostě neumím. Stejné má Kristýnka u urničky, neodolala jsem.

12. týden, sobota: "Buřty"

2010-03-27T09:20:00.008+01:00

Celou zimu posloucháme od Todíka při každém nákupu: "Koupíme buřty a opečeme si je venku?". A čím déle zima trvala, tím byla jeho tužba po táboráku intenzivnější. Vzhledem k jeho halasnosti obvykle rozesmál několik dalších zákazníků a prodavaček. Zvlášť, když po našem vysvětlení, že v zimě se buřty venku neopékají, začal okázale smutným hlasem vzdychat, kdy už přijde to jaro.

Jara jsme se už dočkali před týdnem a prvního letošního opékání dnes. Přestože oproti minulému víkendu bylo o dost nevlídněji, přestože to byl takový rychlý a nečekaný nápad, jak se přiživit na likvidaci následků jarního úklidu a sestříhávání růží, bylo to moc príma. A jak jsme si pochutnali! Holt první jarní buřt.

Ocenění

2010-03-20T07:10:00.008+01:00

Pozdě, ale přeci jsem objevila u Trollika na blogu svoje jméno pod tímto oceněním. Našla jsem si pečlivě ve slovníku, co je to na něm napsáno a moc mě to potěšilo. Trolli, děkuji!

A má se to prý posílat dál. To bych musela poslat všem, ke kterým chodím číst. Všechny to dělají moc pěkně, každá má jiný styl a ta rozmanitost je moc pěkná. Přesto bych chtěla odesláním ocenění obdivně smeknout před Diny, že při všech těch činnostech a trápeních, které prožívá, zvládá ještě denně psát a také jí chci moc poděkovat za to, jak otevřeně nás nechává nahlédnout do svého nitra. Ne každý to umí a má na to odvahu a tak mi její otevřenost pomohla pochopit spoustu dalších lidí a jejich situací.

A pak ještě nemůžu vynechat Bulika, protože její blog byl opravdovým skvostem a moc se mi po něm stýská. Její článečky byly promyšlené, výstižně, vtipné, zkrátka se četly jak po másle a ten kus práce, co udělala s foťákem v ruce! Přimlouvám se za nějaké brzké pokračování. A pak ještě dvěma mým oblíbeným fotografkám na blog KaTaMaV a zpátky Svoboďáčkům. A jako poslední udělení jsem si nechala pro "nováčka", i když trochu zánovního, Mater, která píše tak hezky o obyčejných starostech a radostech rodičů a taky čím dál líp fotí. 5 už je asi dost, tak akorát, na pochvalu těch ostatních se dostane zase při jiné příležitosti ;-)

11. týden, středa: "Marůdek"

2010-03-17T20:30:00.002+01:00

Když se Todík nesměje, je to nezvyk. Když se Todík nesměje, tak je mu opravdu zle. Jako dnes. Celou noc a den problinkal, ležel zničeně na gauči, ale přesto mu to moc slušelo. Tak jsem si ho prostě vyfotila. Když jsem mu po focení řekla: "Ty jsi můj krásnej chlapeček.", vyloudil dokonce vděčný, byť řádně unavený úsměv.

10. týden, pondělí: "Ráčci"

2010-03-08T15:39:00.005+01:00

"Tati, kdy už přineseš ty ráčky?" nedaly děti pokoj, když se dozvěděly, že tatínek přinese z práce asi 20 malých ráčků. Kolegovi porodil rak a potřeboval se jich zbavit, tak se samozřejmě náš zvířátkomilný tatínek a manžel slitoval nad nebohými prcky s tím, že je na chvíli vezme domů a pak je nějak rozdá. V pátek se děti dočkaly a uvítaly tatínka s výrazně většími ovacemi, než jindy.

A co víc, okamžitě nabyly přesvědčení, že alespoň jeden musí zůstat u nás. No, kdo ví. Nějaké si vezmou na přírodovědný kroužek, kam chodí Hedulka, ale zatím tato sotva 2centimetrová miminka musí trošku povyrůst a ukázat, že mají dost síly k životu, tak je tu zatím máme, krmíme a pozorujeme.

A fotíme, ale to se přes kulatou silnostěnnou nádobu nedělá moc dobře. Musela jsem sáhnout po velkém výřezu, abyste alespoň něco viděli a tak si zkuste na oplátku odmyslet ten protivný šum :-)

9. týden, pátek: "Šmajchlířka"

2010-03-05T15:16:00.005+01:00

Začalo to žlutým heboučkým medvídkem, kterého Hedulka dostala, tuším od tety, ke svému narození. Jen, co začala trochu lépe ovládat své ručičky, pravidelně ho před usnutím hladila a tak nějak asi povstala její láska k plyšákům.

Člověk by čekal, že s dospíváním bude tuto zálibu vytlačovat jiná, důmyslnější, ale opak je pravdou. Hedulčin plyšáčí chov narůstá a narůstá a také se jim všem patřičně věnuje. Základem pro výběr dobrého plyšáka je, aby byl co nejrealističtěji vybarvený a hlavně byl co nejjemnější na omak. Nezapomenu, jak ke mně jednou Hedulka přišla právě s jejím prvním medvídkem a řekla: "Mami, chceš vědět, kde je nejhebčí?" a pak mi ukázala ono tajné místečko, kde ho před spaním šimrává.

A tohle je dnešní přírustek do sbírky. Nebyl vůbec drahý, vlastně si ho Hedulka koupila ze svých penízků uspořených za nezašpiněné domácí oblečení a je snad nejhebčí ze všech heboučkých plyšáků :-)))

8. týden, sobota: "Zub času"

2010-02-27T15:01:00.003+01:00

Je to tak, vše a všechny postihuje zub času, dokonce i ty naše malé dětičky, které zdaleka ještě nestárnou. Ale dospívají.

Na dnešek Hedulčino tělíčko naplánovalo zásadní zvrat v jejím dětství. První malinký, ale nepopiratelný, krůček k dospělosti. Vypadl jí první dětský zoubek a pod ním už se na svět dere ten dospělácký. Začíná vypadat jako opravdická školačka.

Zoubek jsme samozřejmě pamětně uchovali na místě hodném opravdických klenotů :-)

8. týden, středa: "Tým stavitelů"

2010-02-24T08:19:00.000+01:00

NEJDŘÍV JSME S TODÍKEM POSTAVILI KOLEJE, PAK JSME TO VYZDOBILI STROMEČKAMA A ZNAČKAMA. PAK JSME ZAVOLALI MAMINKU A TATÍNKA A HRÁLI JSME SI S TÍM VŠICHNI SPOLEČNĚ. POSÍLALI JSME SI MEZI SEBOU 2 VLÁČKY, JÁ S TODÍKEM JSME FOTILI A MOC SE NÁM TO LÍBILO. LÍZINKA U NÁS SEDĚLA A KOUKALA POD KOČÁRKEM.

7. týden, sobota: "Svobodomyslný balón"

2010-02-20T19:34:00.005+01:00

Společné pouštění balónu bylo tou pravou tečkou za dnešní pohodovou návštěvou u našich přátel. Není nad takovou malou noční romantiku v klidu spícího parku. Všichni jsme se těšili jako malé děti.

Chlapi mysleli na zadní kolečka a tak, s cílem zabránit tomu, aby podívaná byla jednorázová, přivázali na balón pevný provázek i s držátkem na pouštění draka. Zatímco jsme se však radovali z toho, jak balón krásně svítí na obloze, jak jsme zvolili vhodnou dobu na jeho pouštění, protože rozdíl teplot je veliký a stoupá krásně vzhůru, balón si spokojeně odmotával z držátka provázek, který měl zkrotit jeho bujnost, až došel k jeho NEUPEVNĚNÉMU konci.

Teď teprve chytil ten správný tah. Nikdo ani nestačil vyskočit a uvolněný konec zachytit. Zamávali jsme balónu na jeho cestě ke svobodě a dívali se, jak se podobá oranžové kulaté dýni, grepu, pomeranči, meruňce, pinpongovému míčku, korálku, špendlíkové hlavičce... až jsme neviděli nic, než černočernou tmu značící nekonečnost a volnost vesmíru.

6. týden, sobota: "Obora"

2010-02-13T17:27:00.004+01:00

Musíme se jet někam provětrat. Na malou chviličku, aby to zvládly Todíkovy průdušky, ale už je ta zima doma nějak dlouhá. Vítězem ze všech kandidátů je nakonec obora ve Mstišově. Je to tam od auta jen maličká procházka po rovině, zvířátka jsou víc, než přátelská a navíc se konečně zbavím těch zásob tvrdého chleba.

Zima, která tam panovala, nás docela zaskočila, ale i tak jsme si krmení srnek, daňků, divočáků a koz užili. Tatínek vymýšlel nové krmné metody pro mlsné kozy, které o chleba nestály a čekaly, až vyndáme šťavnatá jablíčk a mrkvičku. Ovšem chlebík potřený a ovoněný jablečnou šťávou schrmastly bez váhání :-))) A další z jeho krmných variant, jen tak pro zpestření, předvání Hedulka na fotografii. Děti se tomu mohly uřehtat, ale když to Todík, pln nadšení, chtěl zkusit také s jabíčkem, museli jsme už rázně zakročit. O kozí polibek jsme přeci jen nestáli.

6. týden, čtvrtek: "Housenka"

2010-02-11T10:46:00.001+01:00

Sněží, mrzne, fučí, doma se kašle, frká, ale Neocub ještě neomrzel.

6. týden, úterý: "Boj o kapesníky"

2010-02-09T07:32:00.003+01:00

Že bude Hedulka jásat, až ji vyzvu, aby vyžehlila kapesníky, jsem tušila, ale že i Todík, hrající si zprvu netečně s autíčky, podlehne kouzlu tlaku, tepla a páry, jsem nečekala. Nebylo snadné zkoordinovat ty dva nadšence, aby se pro samý boj o kapesníky nespálili o žehličku, až nakonec Hedulku přestalo střídání bavit a šla slepovat piškoty.

Pak se Todík teprve dostal do transu. Pracovního i verbálního. Nepamatuji si všechna jeho roztomilá vysvětlení, proč ho to žehlení tak baví, ale některá přidám k dobru: "To je tak hezký, jak je u toho to teploučko, víš. Odteďka budeme pořád žehlit pro nic za nic, abysme tu měli teplo." "To víš, my kluci máme rádi teploučko."

Když žehlil poslední kapesník podezřele dlouho a pečlivě a rozplýval se nad tím, kolik jde z žehličky páry a jak je to zajímavé, začala jsem jej podezřívat, že ho žehlení baví jen proto, že mu napařovačka připomíná parní lokomotivu. Odpovědí mi byl jeho výmluvný kulišácký úsměv.

5. týden, pátek: "Dnes fotí Tóďa"

2010-02-05T13:38:00.007+01:00

Tedy, fotili oba, vlastně fotili jsme všichni tři. Nejdřív chtěla Hedulka vyfotit s kočičkou a pak si chtěla vyfotit Todíčka a postýlku a pak zas Todíček jí. Nakonec z té dávky přikládám jeho portrétek sestřičky a kočičky, protože se mi tam ty moje kočky líbí a protože také vysvětluje, co se u nás tento týden odehrálo důležitého.

Hedulka zažila poprvé v životě, jak bolí zlomenina , jak se rentgenuje, jak chutná náladovka, jak se uspává narkózou, jaké je probuzení z ní, jeké je mít v zápěstí dráty, jaký je pobyt v nemocnici, jeké je mít dlahu a posléze sádru. Ještě ji čeká malá operace na vyndání drátků, ale snad už má nejhorší za sebou.

Zvládala to statečně, je to přeci už skoroškolačka a teď jako by snad o sádře ani nevěděla. Ovšem dnes ráno byla tím prvním, na co si po probuzení vzpomněla. Ode dneška na ni totiž smí malovat.

4. týden, sobota: "V pohádce"

2010-01-30T08:35:00.001+01:00

Probudili jsme se do krásného dne. Předešlý den a noc sněžilo jako o život a nesjízdnost silnic nás "uvěznila" na zámku. Nezlobili jsme se, alespoň na chvíli jsme si připadali jako v pohádce. A když jsme se vyšli ven protáhnout, zjistili jsme, že pohádkově je i tam. Posuďte sami.

4. týden, pátek: "Stavitelé"

2010-01-29T08:27:00.001+01:00

Jsme už zdraví a naši přátelé ještě zdraví. Nejvodnější okamžik pro návštěvu. A toho lepivého sněhu, co tam mají.

Todík je uchvácen, jak snadno se tvoří koule. Hedulka zas plánuje, že postaví ze sněhu koníka, na kterém bude jako jezdit. Michalka staví kočičku. Sašenka následuje Todíka v tvorbě obřích koulí a nejmenší Jeníček se ve sněhu válí jako o život.

Prima den završený nocováním na zámku, co víc si přát?

4. týden, středa: "Aport"

2010-01-27T08:22:00.006+01:00

Manžel se dnes rozhodl naučit naši kočičku aportovat, bavili jsme se my i Lízinka. Nejvíc mě rozesmálo, když se ptal "Kde je kulička?" a ona několikrát zamňoukala tak, že to intonačně znělo jako "Nevim." Na videu to zezačátku také uslyšíte, ale už to nevystřihla tak, jako předtím.

3. týden, neděle: "Hurá ven!"

2010-01-24T20:08:00.005+01:00

Po týdením "domácím vězení" jsme se dnes odvážili vystrčit nos. Museli jsme, sluníčko nás táhlo silněji, než magnet. Po zhruba dvou týdnech šediva je prostě neodolatelnou atrakcí. Nabalili jsme se a prubli, co
s našimi nudlemi a chrchláky udělá čerstvý vzduch. Moje dutiny trochu protestují, ale psychika si libuje. A o blaženosti dětí netřeba dlouze mluvit, stačí se podívat na přiložené foto ;-)

3. týden, pátek: "Lízinka setoboxová"

2010-01-22T19:43:00.003+01:00

Naší kočičku tu představuji poprvé. Pořídili jsme si ji na podzim jako náhradu ztraceného králíčka. Až bude teploučko, bude z ní pravá vesnická číča, zatím je to bytový mazel a dozajista si to v téhle třeskuté zimě užívá.

U vchodových dveří sotva vystrčí čumáček a jednu tlapičku a zase metelí do tepla. A když už do tepla, tak rovnou ke zdroji. Největší oblibě se těší topení a v poslední době zjistila, že srovnatelnou teplotu za mnohem většího pohodlí na rovné ploše a útulna ve skříni skýtá setobox. Když ji tam vidím, říkám občas, že je Lízinka setoboxová.

A tak tuhle děti hrdě hlásí babičce: "Víš, že už naše Lízinka má i příjmení?" Babička přemýšlí, která bije, ale neuhodne. "Přeci Lízinka Setoboxová" křičí děti, radostí bez sebe, že babičku napálily a vysvětlují, jak ke svému přízvisku přišla.

3. týden, středa: "Kuličkové šílenství"

2010-01-20T18:45:00.001+01:00

Tento týden je ve znamení nemocí, Hedulka následovala Todíka s vysokými teplotami, my, rodiče, jsme to zatím odnesli jen šeredným nachlazením.

Když Martin v pondělí přišel naprosto nadšený novou hračkou, kterou viděl u kolegy v práci, zašla jsem se i já podívat na internet na pár videí, jak "Neocube" funguje. Oslovilo mě to taktéž a když jsme našli tuto magnetickou mozaiku za rozumnou cenu, rovnou jsme ji i objednali.

Dnes už balíček přišel. V pravý čas. Nuda z "marodního" pobytu roste a roste a čím mají děti nižší teplotu, tím je pro nás domácí vězení horší. Od rozbalení dárečku sedí můj trojlístek už několik hodin tiše u stolu a slyším jen: "cvak-cvak, cvak-cvak".

2. týden, neděle: "Hedulčino představení"

2010-01-17T08:31:00.001+01:00

Todík nám včera ulehl. Hedulka ho nejspíš bude následovat, ale zatím tu běhá jako čiperka a energie ani dobrá nálada jí neschází. A tak si pro nás připravila kulturní pásmo plné tanečních a aerobikových kreací.

Vyslechli jsme několik písniček na flétnu, shlédli cvičební sestavy a zažili recitace doprovázené názornými pohyby. Nechybělo několik přestávek s nefalšovaným občerstvením. Nakonec bylo publikum vyzváno k spoluúčasti na písni "Sedí liška pod dubem". Maminka zvládne maximálně tak ťukání vařečkami nebo hru na hřeben a tak to bylo na tatínkovi, rychle zaskočil pro nástroj a klobouk a rozhodně nezklamal coby stylový italský mandolinista :-) A maminka rychle vyměnila nástroj za přístroj a ty dva šikovné muzikanty zvěčnila. Šlo jim to jedna báseň... spíš píseň.

2. týden, pondělí: "Pracovitej Tóďa"

2010-01-11T07:47:00.004+01:00

"A budeme moct na dvorku ještě chvíli bobovat?" ptají se mě děti každý den při vyzvedávání ze školky. Přesto, že se školkou každý den "proježdíkují" bezmála dvě hodiny. Dnes jdeme na přírodovědný kroužek, ale chvilku to ještě půjde.

Hedulku bobování po chvíli omrzelo a šla chystat dobroty pro svá milovaná zvířátka. Todík sám trénuje zastavení smykem a pak si usmyslí, že bude ve sněhu dlabat tunel. Když ho vidím, jak na poslední lopatu, co ještě nepraskla, naskakuje jako na rýč, volám na něj z okna:
"Todíčku, tou lopatou se jen nabírá, takhle se zničí."
"Já chci dělat tunel, hranatej tunel."
"To nemůžeš nabírat sám, je to moc těžký, uděláme ho společně zítra, až bude víc času, jo?"
"Ale já jsem ho potřeboval teď, víš?
"Měl bys už stejně jít domů pomalu se nachystat. Víš, že Ti na dnešek vyjednala Hedulka, že s ní můžeš na kroužek. Pojď si trochu odpočinout, ať tam pak neusneš."
"Mně to nevadí, já jsem pracovitej." zní jeho poslední a zcela odzbrojující odpověď. A ještě jsem stihla při tom rozhovoru toho malého šmudlu vyfotit z okna.

1. týden, neděle: "Kluci v akci"

2010-01-10T09:46:00.005+01:00

Na druhý lednový víkend se jistě bude ještě dlouho vzpomínat jako na památeční sněhovou nadílku. A také proto, že lidé v České republice šli do sebe. Rozhodli se pro zdravější životní styl s větším množstvím pohybu, a tak se dospělí s nebývalou vervou pustili do nového sportu s lopatami. Děti zas neúnavně běhají do kopečku, aby se za odměnu svezli dolů na bobech, ježdíkách, saních a jiných dopravních prostředcích - v týdnu jsem například zahlédla klučinu jedoucího v polovině krytu od spodku pouliční lampy.

Náš prozíravý dědeček nešetřil a už před několika lety zakoupil na odklízení rozsáhlého dvorku sněžnou frézu. Je to dozajista ulevující přístroj, i když na úplné dno se člověk dostaně stejně jen starou dobrou lopatou. Kromě pomoci je ale zároveň obrovskou zábavou pro našeho malého technikomila. Hned po nastartování vřeštěl radostí a pak také tatínkovi při odklízení shěnu vydatně pomáhal tlačit do kopce a správně natáčet "komínek" vyfukující sníh.

1. týden, sobota: "Porcování medvěda"

2010-01-09T09:32:00.003+01:00

Už jako dítě jsem obdivovala v maminčiných kuchařkách výstřižky z německých časopisů, na kterých byly lákavé, cukrátky zdobené, barevné perníkové chaloupky. Ale sen, udělat si jednu skutečnou, jsem si splnila až letos.

Pojali jsme to jako rodinnou zábavu, takže se všemi fázemi vydatně pomáhaly děti a dokonce i tatínek. Ještěže tak, bez něj by určitě nebyla chaloupka tak precizně slepená a pasující. Sice jsem nakonec ustoupila od nápadů na složité zdobení cukrátky a barvičkami, ale přesto nám to dělalo ohromnou radost.

Dnes jsme se po 14 dnech, kdy nám čím dál intenzivněji voněla pod nos a možná i maličko překážela, rozhodli ji naporcovat. Foto ovšem přikládám před "demolicí", protože na tu jsme chaloupku odnesli ke strejdovi a tětě s bratránkem a sestřenkou a tam dokumentoval švagr, tak když z něj nějakou fotku dostanu, třeba ji sem jednou přidám. Demontáž srubu byla velikou zábavou a překvapivě i velmi chutnou; křehkost a lahodnost perníku předčila všechna má očekávání. Myslím, že si to někdy zopakujeme.

"Jsem tu."

2010-01-01T21:21:00.000+01:00

Dlouho jsem přemýšlela, co s načatým a nezvládnutým projektem 365. První fází byl přechod z deníku na občasník, jenomže jak není řád, člověk má pořád něco důležitějšího a to, co je na dobrovolnosti, musí počkat.

Nedávno jsem narazila na adresář, kam jsem si ukládala upravené fotky pro projekt 365 a oba i s Martinem jsme si je pomalu a s chutí prohlédli. Často jsme se usmáli a naprosto živě si vzpomněli na onu zdokumentovanou příhodu. Zároveň jsme byli překvapení, jak nám ani ne rok staré události připadaly dávné a jak se na ně rychle zapomíná. A v tu chvíli jsem se rozhodla, že to zkusím znovu. Že zkusím zdokumentovat rok 2010 a hezky popořádku od jeho samého začátku.

K malé úpravě jsem však přesto přistoupila, protože se mi zdálo, že bych denodenní pravidelnost neustála. Cílem pro tento rok bude jedna událost a fotografie za týden. Bude-li dost zážitků a iniciativy, tak třeba i víc. Ale ode dneška zkrátka začínám psát náš rodinný "týdeník".

den 225.: "Velichov"

2009-06-02T15:19:00.004+02:00

Můj děda byl vášnivý amatérský fotograf. Když zemřel, bylo mi příliš málo na to, abych si dokázala uchovat vzpomínky na setkání s ním. A tak jeho snímky vnímám nejen jako krásná zobrazení minulosti, ale také jako jeden ze způsobů, jak o něm něco poznat. Dlouho mě láká znovuobjevovat jeho fotografické motivy, ale komplexně a kvalitně toho zatím nejsem schopna. Přesto jsem se rozhodla, že několik blízkých objektů navštívím a pokusím se udělat nástin většího projektu, který se povede snad někdy v budoucnu.

První zkouškou byla návštěva nedaleké, dnes již téměř zaniklé, vesničky Velichov u Velkého Března. Podnikli jsme rodinnou procházku v odpoledních hodinách s cílem objevit a nafotit ze stejného úhlu tutéž budovu v podvečerním sunci. Dům, který tam dnes stojí a je pomalu, ale jistě přetvářem v honosnou restauraci v duchu "podnikatelského baroka" je ovšem podle všeho stavbou jinou. Bohužel zde nebyl nikdo, kdo by nám dokázal říci něco k historii stavení a případných dalších zaniklých budov, ale vše nasvědčuje tomu, že stavení z dědova snímku už nikdo znovu nenafotí.

Odhadované fotograficky vlídné světlo se schovalo za mraky a přihnala se bouřka, která nás naštěstí zastihla až v samém závěru výletu. Nevídanou průtrž mračen s kroupami jsme pozorovali už ze sucha našeho auta. Přes neúspěch v putování za dědovými fotografickými motivy jsme si užli osvěžující procházku velmi hezkou přírodou.

den 215.: "Fotím lesy"

2009-05-23T13:21:00.004+02:00

Táhne nás to do lesa. Všechny. I děti přišly tomu stinnému, tichému a voňavému relaxu brzo na chuť. Dnes jsme jej nutně potřebovali.

Martinovi bylo včera zle, moc nechybělo aby se složil. Celé odpoledne prospal a stěží se dopotácel na záchod. Dnes je to lepší, ale pořád není ve své kůži. K tomu přibyla smutná zpráva. Králíček zmizel. Není nám z toho veselo nikomu, ale nejhorší je to u dětí. Hedulka si to značně obrečela. Todík vypadal jakoby nic a dnes odpoledne ho to sebralo taky. Prý má o Oříška starost. Zašli jsme se tedy provětrat a urovnat si myšlenky do klidu lesa.

Přemýšleli jsme s dětmi, kam asi Oříšek šel a co všechno nového bude moci ve volné přírodě dělat: "Uřčitě si šel hledat manželku a bude s ní mít dětičky a přijde nám je pak ukázat... Nebo si šel hledat kamaráda... Nebo neodolala loukám posetým jetelíčkem... Nebo jel do lesa na dovoenou, tak jako my a vrátí se a přivede s sebou své kamaráda z lesy - celý zástup prasátek." povídala Hedulka.

Kromě hezkého povídání jsme si zahráli "šiškovanou", děti zdolaly obrovský kořenový bal vykotlaného stromu, pozorovali jsme krásnou lesní žabičku, viděli záplavu lesních konvalinek a poseděli obligátně na kládách se svačinkou.

Děti toužily vše dokumentovat a neustále si půjčovaly foťák. Todík s vážnou tváří zvěčnil místo, kde jsme posvačili a říkal u toho důležitě: "Fotím lesy." Tak se podívejte, jak je vyfotil..

den 211.: "Erbenova vyhlídka"

2009-05-19T12:59:00.000+02:00

Tenhle zážitek čeká a čeká na mé zpracování a mne nic zajímavého nenapadá. Na tuto vyhlídku, na kterou se šlape kilometřík do kopce z ústeckého sídliště Dobětice, se toužím zajít podívat dost dlouho. Martin se totiž nerad vrací po příjezdu z práce "za vodu", do takové blízkosti svého zaměstnání.

Tentokrát jsme ale tímto směrem potřebovali podniknout "obchodní" výpravu a tak jsem se konečně dočkala. Místečko pěkné, rozhled věru veliký, jen jako obvykle poznamenaný místním oparem nebo smogem nebo co nás to tu pořád trápí. Kamenná rozhledna z roku 1933 je pěkně opravená a tak dojem zkazil jen nepořádek, který tu po sobě zanechává mládež a pejskaři z blízkého sídliště.

den 209.: "Špatná rozhodnutí"

2009-05-17T08:42:00.003+02:00

Včera večer jsem chtěla jít fotit, protože se docela pěkně vyjasnilo. Mám místa, kde potřebuji, aby nebyl tak silný opar, jaký v Ústí obvykle bývá a tak číhám a číhám, takových bezoparových příležitostí je tu velmi málo. Navíc na oněch místech potřebuji slunce za zády a tak tam nemohu jindy než večer. Než ovšem nastala hodina H, stačilo se podivně zatáhnout a s tím bych si neporadila.

Jdu tedy po deváté do postele a nastavuji si budíka na 4:30. Samozřejmě nemůžu usnout a tak se ráno musím hodně přemlouvat, abych vylezla z postele, ale dobře jsem udělala. Tato ranní procházka je pro mne vždy velký zážitek. Desítky srnek, co vidím z menší či větší vzdálenosti, chladný, vlhký, lesem provoněný vzduch, rosou smáčená tráva a čekání na první nesmělé zlatavé paprsky slunce za ptačího koncertu jsou požitky, které mi dokáží nahradit i promarněné fotografické příležitosti.

Zrovna tak i dnes. Chtěla jsem fotit něco úplně jiného a pospíchala jsem, abych tam byla před východem slunce, jela jsem okolo místečka, ze kterého je nádherný rozhled po Českém Středohoří v zorném poli asi 200°. Chystám se tam zkusit své první panorama, ale dnes byl cíl jiný. Přeto mě mlha válící se mezi kopci na rychlý okamžik vylákala a bez stativu jsem udělala jednu ukvapenou fotku. Na její kvalitě je to znát, ale i tak je to vlastně nejlepší fotka, kterou jsem dnes pořídila. Plánovaná další dvě místa nevyšla, okolnosti mi nepřály, ale nevadí. Bylo to opravdu nádherné ráno.

den 208.: "Magické oko"

2009-05-16T08:21:00.003+02:00

Je sobota, snídáme buchty s tvarohem a kakao. Zamíchala jsem si ho, aby se znovu spojily "sedlé" části a vyrovnaly se chutě. Na povrchu se udělala bublinka, točí se po hladině a mně se zdá, jako by se na mne to kakao dívalo :-)

Povídám rojzařile: "Mám na kakau magické oko!" Obě děti vyskočí od stolu. "Kdeee?" a už míchají jako o život, aby měly také prozřivší kakao :-)

My s mužem dolujeme vzpomínky na české Návštěvníky: "Oko jedna, oko jedna vidí" nebo jak to bylo? Přesně citovat z filmů nedovedu, ale přesto se při vzpomínce na tento báječný dětský film nasmějeme.

den 207.: "Todíkovi laštovičky"

2009-05-15T13:35:00.008+02:00

V úterý se u Todíka objevily první neštovičky. Dnes je pátek a já nevycházím z úžasu, jak hladce to probíhá. Rýmičku prokňourá od prvního do posledního dne, ale neštovice jako by snad ani nebyly. Vesele pobíhá po bytě a každému, kdo se u nás objeví vypráví: "Já jsem měl laštovice a mažeme to tímhletim a to léčí." Večer se mu do mazání už moc nechce, ale nakonec dostane rozum a s trochou kňourání to zvládne. Má bžundu z toho, že mu říkáme dalmatinku a dnes byl i pro tu legeraci, své puntíky zvěčnit.

den 203.: "Veselá kopa"

2009-05-11T14:31:00.006+02:00

Kopa je šedesát. Děti na obrázku jen 4. To znamená, že jestli je chci nazvat veselou kopou, musí každé z nich vydat za 15 dětí.

Je pravda, že každé z nich v něčem výrazně vyniká, ale jestli je to patnáckrát více, než u toho, v daném směru, nejnenadanějšího dítěte, netroufám si odhadnout. Když ale vymyslí společnou lumpárnu a pořádně se rozřehtají, možná by na 60 lehce se smějících dětí měly. Jako na téhle výmluvné fotce, kde se radují ze zdolání poměrně vysoké střechy domečku na spaní.

Za pár měsíců se rozběhá mladší bráška našich kamarádek a to už pak bude stačit, aby se každý z té veselé kopy řehtal za 12, to by měly zvládnout.

den 201.: "Objevila jsem strom"

2009-05-09T10:30:00.004+02:00

Nebojte, nezbláznila jsem se. Nemám na mysli ledajaký strom, kterých vidím jen z okna tucty. Myslím fotografický strom; nebo ještě lépe fotogenický.

Prostě takový ten učebnicový obrázek s hezkým stromem na straně a nebem v pozadí. No nebe za ním tedy není, to je tady v kopcích problém, ale může to mít i své výhody. Člověk by nevěřil, jak je v lesnaté a kopcovité oblasti těžké takový osamocený strom najít. U všech případných adeptů zatím rušily pro změnu dráty, domy, komíny a jiné ošklivosti. Tento je po dlouhém hledání ještě tak nejlepší a tak se zatím budu učit na něm.

Teď přemýšlím, jaké světlo a roční odobí by mu slušelo nejvíce. Pro tentokrát jsem se nepoprala s horizontem, který podsekává korunu a foto je spíš takovou oslavou zelené barvy, protože jiná tam pomalu není :-))

den 199.: "Originální Hedulka"

2009-05-07T13:04:00.006+02:00

Když Hedulka uviděla vyprané a usušené kapesníky zajásala. Prý bude žehlit a je to ta největší zábava na světě.

Když vyžehlila první kousek, šla si pro židli, že prý ji už z toho žehlení bolí nohy :-) Vysvětlila jsem jí, že u práce nelze mít vždy pohodlí, ale podstatné je, aby byla dobře odvedená. A jelikož se žehlí nejen vlhkem a teplem, ale také tlakem na žehličku, bude výhodnější pozice ve stoje. Pro pohodlí nohou jsem jí nabídla pantofle a tak se pustila znovu do práce.

Dala si sice v půlce malinkou pauzičku, ale záhy řekla: "Nedá se nic dělat, práce musí být hotová." a šla to "dorazit". Hromádku opravdu statečně dožehlila, roztřídila kapesníky dle barvy a velikosti na její, tatínkovy a Todíkovy a s fantazií sobě vlastní, poskládala do atypického tvaru. Někdo už musel s těmi nudnými čtverci a obdélníky skoncovat :-)

den 197.: "Za všechno může králík"

2009-05-05T13:18:00.000+02:00

Tedy tu fotku jsem vytvořila já pro téma apríl do internetového fotokroužku, ale nápad se zrodil díky našemu králíčkovi.

Někteří už možná víte, že se jemnuje Oříšek. Jinak ho ani vzhledem k jeho typické barvě pojmenovat nešlo. Díky tomu se slovo oříšek začalo u nás doma mnohem častěji používat a vyvolávat různé asociace. I králíka samotného jsme našli ve spíži, jak se vyvaluje v krabici s vlašskými ořechy a pobavilo nás to. Když jsme pak před někým, kdo naši domácnost nezná tak dobře, mluvili o Oříškovi, zmátli jsme ho. Chvíli si totiž myslel, že jsme si pořídili nějakého pejska - pouliční směs - zkrátka voříška.

Když se všechny ty významy stejně znějícího slova v mé hlavě uložily, po čase z nich vzešel nápad, který jsem se dnes pokusila zrealizovat.

den 186.: "Trikolora"

2009-04-24T07:41:00.000+02:00

Ranní fotografické toulky mi skončily. Slunce už vychází před šestou a než děti odevzdám do školky a někam zajedu, je skoro 3 hodiny po východu. Sice pořád příjemnější světlo, než v poledne, ale už to není ono.

Přesto se mi dnes nechtělo rovnou domů. Včerejší chladno a deštivo zase střídá nádherný den a mám toulavou. Napadlo mne tedy zajet do nedalekého Březí omrknout koníčky v jarní přírodě. Trošku jsem doufala, že i jejich chování bude odpovídat jaru a budu mít šanci na reparát. Loni se tam nádherně stavěli na zadní, ale bylo zrovna pošmourno a tak fotky nevyšly ostře.

Ale o tom koníci nechěli ani slyšet, jen jsem pozorovala, jak se poklidně pasou. Nicméně díky krásné přírodě kolem nich to i tak byl příjemný relax. Ke zmáčknutí spouště mne nakonec donutila tato trojbarevná sestava ;-)

den 181.: "Krávy a koně"

2009-04-19T19:30:00.004+02:00

Včera jsme se večer vraceli z Prahy. Ústí očekávalo neonacistickou demonstraci a doprava v něm byla značně komplikovaná. Z dálnice jsme tedy raději odbočili na Litoměřice a přes vesničky sjížděli k nám domů. Kochali jsme se přírodou, která po sobotních deštích konečně zářila tou nenahraditelnou svěží jarní zelenou. Kochali jsme se záplavou květů v korunách stromů. Kochali jsme se zvěří divokou i domácí.

V jednu chvíli jsme z dálky zahlédli pastvinu s bílými a béžovými zvířaty. Hedulka zajásala: "Koníčci." Nebyla jsem si jistá, ale zdálo se mi, že to budou spíše krávy. "Ne ne, to jsou určitě koníčci, krávy takovu barvu nemají." odvětila. Až když jsme byli docela blizoučko, překvapeně pozorovala dobytek neobvyklého vybarvení.

Dnes jsme si udělali malou procházku lesem do vesničky Varta. Když asi po kilometru začal les řídnout, zahlédli jsme ohradu a v ní typické flekaté zvíře. Ukazuju Hedulce mezi stromy: "Podívej, kravička." a najednou se zvíře pohne a já znejistím. Popojdeme kousek blíže a opravdu, je to koník v typickém kravském zbarvení. Neodolala jsem, vzhledem ke včerejší příhodě mě tento paradox pobavil natolik, že jsem se ho jala přes katastrofické světelné podmínky a vzdálenost objektu zdokumentovat. Během jednoho víkendu jsme tak viděli krávy, které vypadaly jako koně a koně, který vypadal jako kráva ;-)

den 179.: "Banketky za korunu"

2009-04-17T20:15:00.001+02:00

Jako malá holka jsem milovana banketky. Kupovávali jsme je v Laguně před vlakovým nádražím. Vždy, když jsem se do oněch končin s mamikou dostala, tajně jsem doufala, že mi nějakou koupí.

Mívali je na pultě v ošatce, krásně vypečené a voňavé. Svou cenou byly ovšem oproti normálním rohlíkům luxusem. Stály celou korunu a k tomu byly menší. I přesto nám čas od času tu křupavou lahůdku rodiče dopřáli.

Když jsem dnes dostala nápad, že po domácím chlebu vyzkouším také domácí rohlíky, objevila jsem mezi recepty jeden na banketky a bylo okamžitě rozhodnuto. Povedly se výtečně, i když děti zvyklé na šizené rohlíky z Kauflandu, se tvářily při první ochutnávce poněkud rozpačitě a jaly si je vylepšovat nugetou.

Já jsem si rozhodně pochutnala a nedalo mi, nezjistit si, na kolik ten luxus vyšel. Věřte nebo ne, byly to banketky za korunu.

den 178.: "Čtvrtek pod šácholanem"

2009-04-16T14:35:00.002+02:00

Máme nějakou kočovnou krev. Vyzvedla jsem děti ze školky a v šatně si nahlas říkám "ani se mi ještě nechce domů". "Mně taky ne" zareagoval okamžitě Todík. Hedulka opatrněji: "A kam by se dalo jet?"

Myšlenku na výlet jsem pojala už cestou dolů. Kontrolní výhled při sjezdu z našeho kopečku důrazně připomínal, že jaro je v plném proudu. Bílých korun stromů neuvěřitelně přibylo snad ze dne na den. Napadlo mne tedy, že se zajedeme podívat do nějakého zámeckého parku. Ploskovice jsou sice dál, ale už při cestě je mnoho ovocných stromů a tak by jistě bylo na co se dívat. Tuto variantu ovšem jednoznačně přebilo lákadlo setkání s milovanými kamarádkami Míšou a Sašou, které bydlí na zámku velkobřezenském. A protože i já jsem se těšila na popovídanou s milými přáteli a neodolatelnou pohodu při kávičce na nádvoří, jelo se.

Romantičnost okamžiku samozřejmě znásobily rozkvetlé magnólie, pod kterými jsme příjemné odpoledne trávili. Spadané okvětní lístky šácholanu byly navíc fantastickou zábavou po děti.

den 177.: "Travička pro králíčka"

2009-04-15T09:20:00.001+02:00

Děti si přinesly minulou středu ze školky osení. Ve vlastnoručně nabarvených květináčcích, s pokyny, aby je dobře zalévaly a nechaly na světle.

Todíček si vzal radu k srdci a hned po příjezdu květináček neskutečně přelil, div se mu všechna semínka neodplavila. Hedulka zas včera manipulovala s už vzrostlou "travičkou" přes veškerá varování tak dlouho, až jí květináček vypadl a vysypal se na zem. Všechny nevhodné zásahy malých nenechavců nakonec osení přežilo a roste doslova před očima.

A protože vlas i trávník potřebuje stříhat, aby hezky rostl, podstrčily dětičky dnes své výpěstky naší malé sekačce - králíčkovi. Vytvořil opravdu decentní a stejnoměrný sestřih. Mít 100 králíků, pravil manžel, nemusíme sekat zahradu :-)

den 176.: "Pohádkový les"

2009-04-14T16:16:00.005+02:00

Sluníčko neodbytně láká ven. "Půjdeme do ZOO" křčí Todík, než stačím cokoli navrhnout. Nedám se. Z předložených aleternativ záhy jednomyslně vybírají procházku "pohádkovým lesem". Jak trefně pravila Hedulka, jedeme vlastně do ZOO, ale do dřevěné.

Asi 2kilometrová procházka lesem, s výhledy na labské údolí, zpestřená úžasnými dřevěnými výtvory, především zvířátek a pohádkových postav, ústí u autora těchto děl. Pohádková je i skutečnost, že je dotyčný pán dělá pro potěšení své i ostatních, ze své iniciativy a za své peníze. O to smutnějsí je ovšem fakt, že zbytečně investuje síly a finance do neustálých oprav následků vandalismu. Jen my jsme dnes zaznamenali zmizelého kominíčka z vodního kola, cipíska bez rukou a chybějící houbičku u jedné z postaviček.

Přesto bylo z čeho se těšit a doufáme, že ještě dlouho bude.

den 175.: "Králíček podruhé"

2009-04-13T09:51:00.000+02:00

Nemůžu se nabažit toho pohledu, kdy člověk může vypustit zvířátko do přirozeného prostředí. Je tak spokojené.. časem mě určitě to focení králíčků na zahradě přejde. Už tu byl zezadu, teď zepředu, možností už moc nezbývá :-))

den 154.: "Sluníčkový den"

2009-03-23T14:50:00.003+01:00

Tentokrát si dovolím místo fotky odkázat na fotografii z veřejných webových stránek školky, do které děti chodí. Konečně si tu totiž užily svůj první tématický den. Všechny předešlé vždy promarodily.

Přestože venku lilo jako z konve, ve školce bylo vše žluté, vesele ozdobené a dětem se to moc líbilo. Ze školky přišly rozzářené jak ta sluníčka, která dnes malovaly.

den 153.: "Venčení"

2009-03-22T13:21:00.003+01:00

Králíčka jsme si pořídili na podzim. Přes zimu je z něj už dospělák a tak jsme se těšili na okamžik, kdy se oteplí natolik, abychom ho mohli nechat proběhnout po zahradě.

Dnes odpoledne tak vytrvale svítlo sluníčko, až se rtuť teploměru vyšplhala na příhodnou teplotu. Oříšek si pobyt venku náležitě vychutnal, běhal jak pominutý, čumáčkem šmejdil a i se nám schoval. Nakonec jsme ho zase zdárně odnesli domů. Bude to přeci jen chtít oplocený výběh.

den 152.: "Světový den vody"

2009-03-21T14:59:00.005+01:00

Včera nám ve školce poradili, že dnes bude na Masarykových zdymadlech den otevřených dveří. Pokoušela jsem se ověřit si to na internetu, ale propagace opravdu veškerá žádná, tak jsme to prostě riskli.

Děti nějak nebyly v náladě, ale na zdymadlech pookřály. Místo aby jim vadilo, že zábrany jsou vysoké a plné, tak je neskutečně bavilo hledat v nich dírky a škvíry, kterými by se podívaly pod sebe na valící se vodu. A nakonec jsou tu ještě rodičovské ruce, což?

Do strojovny, kde ovládají plavební komory jsme se bohužel ndostali, protože tam museli nenadále řešit nějaký problém. Viděli jsme rybí přechod a moc prima pán nám tam všechno náležitě vysvětlil. Prohlídku u plavební komory jsme pro zimu a přeplněný močový měchýř vynechali, ale ještě jsme neodolali prozkoumat, co se to děje pod zdymadly.

Prazvláštní lodičky, veselí a popíjející staří mořští vlci v uniformách a další zajímaví lidé se podle všeho chystali na nějakou první jarní recesistickou plavbu. Na poslední chvíli jsem si vzpomněla, že mám v batohu foťák a vycvakla poslední plavidlo.

den 151: "Barvičky na sklo a jiné"

2009-03-20T14:54:00.003+01:00

Hedulka mě už týden prosí o barvičky na sklo. Dnes jsem jí je tedy zaskočila koupit. A když už jsem tam tak šmejdila, prohlédla jsem rovnou důkladně, co všechno tam mají. Samozřejmě jsem neodolala dalším dvěma lákadlům - vodové barvy v jakési tužce, se kterými se dá malovat rovnou nebo si je nabírat a štětcem s vodou a pak "nafukovací" barvičky - ty nás uchvátily nejvíce. Vypadají jako barvy na sklo, ale po zaschnutí se vyfénují nebo přežehlí a vyroste z nich plastická pěna. Trh kreativcům vskutku přeje!

den 150.: "Meteorologové nelhali"

2009-03-19T15:51:00.006+01:00

Zatímco minulý týden jsem byla plna optimismu, že jaro se nezadržitelně blíží a s chutí jsem ubírala vrstvy oblečení, včera mne zmrazila předpověď počasí. Bohužel byla tentokrát přesná a opravdu nasněžilo a prý to není zdaleka naposled. Kéž by alespoň v tomto neměli pravdu. Fotograficky mi mlha, díky tomu vzniklá, ovšem přišla vhod, ač jsem měla na její zužitkování vzhledem k dalšímu domluvenému programu jen doslovnou desetiminutovku.

den 149.: "Viděla jsem vítr"

2009-03-18T20:16:00.003+01:00

Dnes na nás krásně svítilo sluníčko, ale zároveň to foukalo jak o život. Po obloze se honily mraky a neustále měnily svůj tvar. V poslední chvíli jsem zachytila dva z nich, v kterých má bujná fantazie vidí rozevlátý vítr s rozpřaženými křídly a nadutými tvářemi, jak fouká do malého mráčku. Jsem zvědavá, jestli mě v tom přesvědčení všichni nenecháte ;-)

den 111.: "Cesta"

2009-02-08T12:15:00.004+01:00

A už zase cestujeme domů. Nevím čím to je, ale zpáteční cesta mi vždycky utíká rychleji. Na dálnicích polykáme kilometry, svítí nám sluníčko, které jsme v Ústí neviděli minimálně týden a neskutečně se těšíme na naše drobečky. Zastavit na focení si nedovolíme. Doma musíme ještě vyložit a užít si trochu dětiček, než odjedou zítra na dovolenou. Pro zkrácení cesty tedy cvakám přes sklo :-))

den 110:. "Noční Frankfurt"

2009-02-07T20:27:00.002+01:00

Nejsme v Německu na dovolené, potřebujeme rychle vykonat potřebnou práci a pospíchat domů. A tak se snažíme, co nám síly stačí.

Když v podvečer skončíme, ač jsme unaveni, nedá nám to a přeci jen se ploužíme na procházku do historické části Frankfurtu. Je opravdu nevlídno. Vytrvale prší a na město padá mlha. Když si odmyslím osobní nepohodlí, tak vršky mrakodrapů utápějících se v mlze mají jistě své melancholické kouzlo.

den 109.: "Loučení a vítání"

2009-02-06T21:45:00.001+01:00

Dnes je den cesty do Německa. Je to poprvé, kdy odjíždíme my od dětí. Loučení je vypjaté, ale jinak to nejde.

Po 600kilometrové bezproblémové cestě se po skoro dvou týdnech vidím s rodiči, už jsem se na ně moc těšila. Asi na tom něco je, že nejmaldší dítka u rodičů drží nejvíce, ale po takových rodičích by se muselo stýskat každému ;-)

Tak jedna oddechová fotečka mezi prací..

den 108.: "Rychlé radosti"

2009-02-05T20:32:00.004+01:00

Maraton pokračuje a vytržením z něj je mi ranní zazvonění pošťáka. Konečně jsem se dočkala vytoužených kvetoucích čajíků (objevila jsem ho na blogu u Peguš) a také domácí pekárny. Balíčky narychlo vybaluji, ale důkladněji se jimi pokochám nejspíš až v pondělí.

den 107.: "Balení"

2009-02-04T19:54:00.000+01:00

V pondělí odjíždějí děti na dovolenou s babičkou a dědou. Já ale musím pozítří odjet s manželem do Německa za mými rodiči. Vrátíme se v neděli odpoledne nebo večer, takže se pokouším dětem zabalit na dovolenou, nám zabalit na 3 dny do Německa a připravit oblečení a další nezbytné věci pro ochotné duše, které nám zde budou děti hlídat. Zjišťuju, že děti toho oblečení zas až tak moc nemají, ale nějaký kompromis se najde. Hlavně peru, peru, peru a pak budu čekat, až to uschne, v těchto chvílích by sušička bodla. Každopádně dnes jen na rychlo plním svou fotografickou povinnost bez jakékoli múzy, musím toho stihnout ještě moc.