Tento týden je ve znamení deště. Jediným slibovaným bezsrážkovým dnem je středa a tak jsem usoudila, že by bylo moudré využíte jej k nějaké toulce přírodou.
Přibrali jsme ještě bratránka se sestřenkou a vydali jsme se objevovat Krkavčí skálu. Vymyšlené jsem to měla hezky, po téměř rovinaté zalesněné zelené, aby na nás nepražilo a pak jen krátký výstup na onu vyhlídku po žluté odbočce. Nicméně najít tu zelenou značku v obci, když mapa není zas až tak detailní a turistická nevede přímo od hlavní silnice, se prokázalo být příliš složité. Možná i proto, že jsem neposlechla svou intuici a nezkusila odbočku, o které jsem si myslela, že je ta pravá a jala se ptát místních obyvatel. Takže jsem měla strach, abych nevláčela děti zbytečně do nepravé boční uličky a nakonec jsem je vláčela přes celé strmě stoupající a táhlé Kundratice, dále do dalšího stoupáku na Varhošť a z něj pak po blátíčku z předešlých dešťů zase pěkně z kopečka a po dlouhé a nadšené stavbě hrází na lesní strouze už jsme se měli po zelené dostat k oné vyhlídce.
Cestu nám však zkřížily záplavy hub a tak jsme tentokrát Krkavčí skálu odložili. Nicméně jsme objevili nové houbařské místečko, zjistili jsme, kudy se od silnice dostat na zelenou a pěkně jsme se provětrali a na tu Krkavčí určitě také dojde.
Žádné komentáře:
Okomentovat