Hedulka od malička neskutečně miluje batohy. Když byla ještě miminko, koupila jsem jí první batůžek, protože se mi prostě líbil a schovala ho do skříně. Myslela jsem, že tam bude dlouho, ale sotva se ta cácorka rozběhala, projevila se její touha nosit si své věci.
Živě si vybavuji, jak osmnáctiměsíční důležitě nastoupila do autobusu, kde ji čekala babička a jela k ní sama na výlet, hrdě si na zádech samostatně nesouc vše potřebné.
První batůžek už dosloužil a mě zrovna v obchodě zaujal jeden "pěkně růžový" ve slevě. Doma, když jsme jej rozbalili, zjistili jsme, že je to malý školní batoh, ale tím u Hedulky jedině stoupl na ceně. I dnes ráno do něj starostlivě nachystala rohlíčky pro dědu s babičkou a pro brášku nepostradatelné ortopedické bačkůrky.
Žádné komentáře:
Okomentovat