Dnes opět pršelo. A navíc přišla zima, jako by měl padat sníh. Bohužel, i přes naše velké přání, zůstalo jen u toho chladu, který nám dal pořádně zabrat.
Sotva byly děti uloženy a my se kapku zahřáli, zjistili jsme, že noc je poměrně jasná. A protože se i můj osobní strážce uvolil, šli jsme rychle pořídit alespoň noční fotku Landštejna, v jehož příhradí již 3. den pobýváme. Musím, žel, konstatovat, že noční osvětlení tedy zrovna povedené není a fotografka tomu taky nepřidala :-))
Když jsme chtěli popojít ještě kus dál, zda nebude pohled a osvětlení příjemnější, zjistili jsme, že za branou kolem osvětleného prostoru nevidíme zhola nic. Na vlastní kůži jsme poznali, jak vypadá tma jako v pytli. Ušli jsme stěží pár kroků a pochopili, že to nejspíš nepřežijeme ve zdraví. Když jsem se zaklonila a hledala, zda by alespoň měsíček na cestu neposvítil, zatočila se mi hlava. Pohled na nebe hustě, přehustě poseté hvězdami byl fascinující i přesto, že doma bydlíme také poměrně daleko od "přesvícené" civilizace a vidíme hvězdiček dost. Holt nejtemnější tmu mají u Landštejna.
Žádné komentáře:
Okomentovat