Skoro to vypadá, že jsme si dali za cíl, obrazit za letošní zimu všechny vodopády v těsné blízkosti Ústí. Záměr to nebyl, ale ostatně, proč ne. Děti jsou z rampouchů vždy naprosto unešené.
Dnes jsme přemýšleli, kam si půjdeme po obědě "protáhnout kosti" a volba padla na vodopád Vaňovský. Je to největší vodopád Českého středohoří, voda tu padá přes 12 metrovou skálu a Podlešínský potok s nevelkým průtokem při takových mrazech téměř úplně zamrzá. Vodopád samozřejmě také. Když jsme dorazili na výchozí parkoviště, trochu jsme znejistěli při pohledu na hromadu zaparkovaných aut. Nebyli jsme se svým nápadem jediní a je vidět, že zimní vodopád se skutečně těší velké oblibě. Než bychom ovšem přejeli a došli jinam, slunce by zapadlo. Tak jsme se smířili s myšlenkou, že to tu bude "jako na pražském mostě".
Hedulce neskutečně klouzaly boty, z čehož byla nedřív rozmrzelá, ale pak dostávala ze svého klouzání a padání záchvaty smíchu a samozřejmě na sebe nenechala dlouho čekat ani škytavka, která ji řádně potrápila. Přes to všechno statečně došla po zamrzlém potoce až přímo pod vodopád a vyzkoušela si mrazivé lože a masáž prstíků mezi ledovými drahokamy.
Dolů jsme jeli jak namydlení blesci všichni, ale došli jsme bez nehody a děti litovaly, že ta bžunda už končí. Než jsme nasedli do auta, ještě mě znovu potrápila místní fotografická výva - Střekovský hrad, který je odsud vidět z pěkného úhlu. Bohužel jako obvykle ústecký opar udělal své a tak číhám dál..
Žádné komentáře:
Okomentovat