Hračka, kterou jsem jako dítě milovala a ráda se do něj podívám ještě dnes. Nekonečné množství mozaikových variací mě vždycky fascinovalo. Těšila jsem se, co mne překvapí příště a dokonce jsem se pokoušela, obrazce si překreslit. To ovšem obvykle skončilo tím, že jsem si do kaleidoskopu drkla a nikdy nákres nedokončila :-)
Dnes se manžel začal shánět po starém zrcátku a skleněných korálcích. Malí zvědavci byli vcukuletu u něj a už se s velkým zaujetím tvořilo. Byla jsem překvapená, jak jednoduše se dá vytvořit takové estetické bohatství. Pro oko opravdu pastva, sama jsem se dlouho nemohla odtrhnout. Vyfocení té nádhery přes 5mm průhled už bylo o poznání horší. Je neuvěřitelné, jak oko ve spolupráci s mozkem dokáže korigovat a oddělovat nedostatky a vnímat jen pozitivně...
2 komentáře:
Nádhera, taky jsem v dětství zbožňovala krasohled. Jak se to prosímtě vyrábí samodomo?
No vidíš, česká vraiante ke kaleidoskopu mi nějak na mysl nevytanula a přitom je tak krásná ;-) Jinak spojil izolepou 3 stejná zrcátka a na konec mezi dvě igelitová kolečka nasypal roztlučené skleněné korálky. Na druhý konec čtvrtka s malým otvorem a je to. Na netu jsem taky viděla návod z cd ;-)
Okomentovat