Tak dnešní snímek přinese rozuzlení, jak to je s tou naší slavnou nutrií, její plachostí a fotografčinými zásluhami na pořízení minulých snímků.
Dnes jsme se s dětmi vyskytli na mostě, pod kterým jsem se před dvěma týdny seznamovala s nutrií. Samozřejmě jsme nemohli místečko nezkontrolovat a vida naše stará známá je opět tu.
Hledáme po kapsách zbytky nedojedených rohlíků a zvířátko se mezitím v naději na kus potravy opatrně sune k dětem. Když si sednou na bobek, posílí její důvěru v to, že tak malá droboť musí být neškodná. To už jí Todík nabízí špičku rohlíku, kterou si nutrie mrštně vezme a utíká ji zhltnout.
Pro děti to je dojemný zážitek a my už víme, kam budeme nosit usušené skrojky chleba.
2 komentáře:
Tak tahle fotka mě sejmula :-) Úžasné. Ač mám trénik v krmení labutí, krmit nutrii bych měla fest strach, že rafne. Todík je hrdina.
Jestli nejsem spíš já nezodpovědná matka, když nechám dítě krmit nutrii z ruky :-)) Asi nám připadala roztomilá jak náš králíček a nikomu nám nedošlo, že by mohla kousnout, ale byla opravdu jemná a citlivá, i příště, když jsme tam byli. To labutí se bojím víc ;-)
Okomentovat