Dnes je den cesty do Německa. Je to poprvé, kdy odjíždíme my od dětí. Loučení je vypjaté, ale jinak to nejde.
Po 600kilometrové bezproblémové cestě se po skoro dvou týdnech vidím s rodiči, už jsem se na ně moc těšila. Asi na tom něco je, že nejmaldší dítka u rodičů drží nejvíce, ale po takových rodičích by se muselo stýskat každému ;-)
Tak jedna oddechová fotečka mezi prací..
3 komentáře:
Krásný rodinný portrét.
Krásně píšeš o vašich mezilidských vztazích. Je to vždycky takové pohlazení, že na sebe lidi jenom neřvou.. B.
Baru i Tvé komentáře jsou pohlazením :-)
Okomentovat