Máme nějakou kočovnou krev. Vyzvedla jsem děti ze školky a v šatně si nahlas říkám "ani se mi ještě nechce domů". "Mně taky ne" zareagoval okamžitě Todík. Hedulka opatrněji: "A kam by se dalo jet?"
Myšlenku na výlet jsem pojala už cestou dolů. Kontrolní výhled při sjezdu z našeho kopečku důrazně připomínal, že jaro je v plném proudu. Bílých korun stromů neuvěřitelně přibylo snad ze dne na den. Napadlo mne tedy, že se zajedeme podívat do nějakého zámeckého parku. Ploskovice jsou sice dál, ale už při cestě je mnoho ovocných stromů a tak by jistě bylo na co se dívat. Tuto variantu ovšem jednoznačně přebilo lákadlo setkání s milovanými kamarádkami Míšou a Sašou, které bydlí na zámku velkobřezenském. A protože i já jsem se těšila na popovídanou s milými přáteli a neodolatelnou pohodu při kávičce na nádvoří, jelo se.
Romantičnost okamžiku samozřejmě znásobily rozkvetlé magnólie, pod kterými jsme příjemné odpoledne trávili. Spadané okvětní lístky šácholanu byly navíc fantastickou zábavou po děti.
Žádné komentáře:
Okomentovat