Včera jsme se večer vraceli z Prahy. Ústí očekávalo neonacistickou demonstraci a doprava v něm byla značně komplikovaná. Z dálnice jsme tedy raději odbočili na Litoměřice a přes vesničky sjížděli k nám domů. Kochali jsme se přírodou, která po sobotních deštích konečně zářila tou nenahraditelnou svěží jarní zelenou. Kochali jsme se záplavou květů v korunách stromů. Kochali jsme se zvěří divokou i domácí.
V jednu chvíli jsme z dálky zahlédli pastvinu s bílými a béžovými zvířaty. Hedulka zajásala: "Koníčci." Nebyla jsem si jistá, ale zdálo se mi, že to budou spíše krávy. "Ne ne, to jsou určitě koníčci, krávy takovu barvu nemají." odvětila. Až když jsme byli docela blizoučko, překvapeně pozorovala dobytek neobvyklého vybarvení.
Dnes jsme si udělali malou procházku lesem do vesničky Varta. Když asi po kilometru začal les řídnout, zahlédli jsme ohradu a v ní typické flekaté zvíře. Ukazuju Hedulce mezi stromy: "Podívej, kravička." a najednou se zvíře pohne a já znejistím. Popojdeme kousek blíže a opravdu, je to koník v typickém kravském zbarvení. Neodolala jsem, vzhledem ke včerejší příhodě mě tento paradox pobavil natolik, že jsem se ho jala přes katastrofické světelné podmínky a vzdálenost objektu zdokumentovat. Během jednoho víkendu jsme tak viděli krávy, které vypadaly jako koně a koně, který vypadal jako kráva ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat