Včera večer jsem chtěla jít fotit, protože se docela pěkně vyjasnilo. Mám místa, kde potřebuji, aby nebyl tak silný opar, jaký v Ústí obvykle bývá a tak číhám a číhám, takových bezoparových příležitostí je tu velmi málo. Navíc na oněch místech potřebuji slunce za zády a tak tam nemohu jindy než večer. Než ovšem nastala hodina H, stačilo se podivně zatáhnout a s tím bych si neporadila.
Jdu tedy po deváté do postele a nastavuji si budíka na 4:30. Samozřejmě nemůžu usnout a tak se ráno musím hodně přemlouvat, abych vylezla z postele, ale dobře jsem udělala. Tato ranní procházka je pro mne vždy velký zážitek. Desítky srnek, co vidím z menší či větší vzdálenosti, chladný, vlhký, lesem provoněný vzduch, rosou smáčená tráva a čekání na první nesmělé zlatavé paprsky slunce za ptačího koncertu jsou požitky, které mi dokáží nahradit i promarněné fotografické příležitosti.
Zrovna tak i dnes. Chtěla jsem fotit něco úplně jiného a pospíchala jsem, abych tam byla před východem slunce, jela jsem okolo místečka, ze kterého je nádherný rozhled po Českém Středohoří v zorném poli asi 200°. Chystám se tam zkusit své první panorama, ale dnes byl cíl jiný. Přeto mě mlha válící se mezi kopci na rychlý okamžik vylákala a bez stativu jsem udělala jednu ukvapenou fotku. Na její kvalitě je to znát, ale i tak je to vlastně nejlepší fotka, kterou jsem dnes pořídila. Plánovaná další dvě místa nevyšla, okolnosti mi nepřály, ale nevadí. Bylo to opravdu nádherné ráno.
Žádné komentáře:
Okomentovat