Můj děda byl vášnivý amatérský fotograf. Když zemřel, bylo mi příliš málo na to, abych si dokázala uchovat vzpomínky na setkání s ním. A tak jeho snímky vnímám nejen jako krásná zobrazení minulosti, ale také jako jeden ze způsobů, jak o něm něco poznat. Dlouho mě láká znovuobjevovat jeho fotografické motivy, ale komplexně a kvalitně toho zatím nejsem schopna. Přesto jsem se rozhodla, že několik blízkých objektů navštívím a pokusím se udělat nástin většího projektu, který se povede snad někdy v budoucnu.
První zkouškou byla návštěva nedaleké, dnes již téměř zaniklé, vesničky Velichov u Velkého Března. Podnikli jsme rodinnou procházku v odpoledních hodinách s cílem objevit a nafotit ze stejného úhlu tutéž budovu v podvečerním sunci. Dům, který tam dnes stojí a je pomalu, ale jistě přetvářem v honosnou restauraci v duchu "podnikatelského baroka" je ovšem podle všeho stavbou jinou. Bohužel zde nebyl nikdo, kdo by nám dokázal říci něco k historii stavení a případných dalších zaniklých budov, ale vše nasvědčuje tomu, že stavení z dědova snímku už nikdo znovu nenafotí.
Odhadované fotograficky vlídné světlo se schovalo za mraky a přihnala se bouřka, která nás naštěstí zastihla až v samém závěru výletu. Nevídanou průtrž mračen s kroupami jsme pozorovali už ze sucha našeho auta. Přes neúspěch v putování za dědovými fotografickými motivy jsme si užli osvěžující procházku velmi hezkou přírodou.
Žádné komentáře:
Okomentovat