Už jako dítě jsem obdivovala v maminčiných kuchařkách výstřižky z německých časopisů, na kterých byly lákavé, cukrátky zdobené, barevné perníkové chaloupky. Ale sen, udělat si jednu skutečnou, jsem si splnila až letos.
Pojali jsme to jako rodinnou zábavu, takže se všemi fázemi vydatně pomáhaly děti a dokonce i tatínek. Ještěže tak, bez něj by určitě nebyla chaloupka tak precizně slepená a pasující. Sice jsem nakonec ustoupila od nápadů na složité zdobení cukrátky a barvičkami, ale přesto nám to dělalo ohromnou radost.
Dnes jsme se po 14 dnech, kdy nám čím dál intenzivněji voněla pod nos a možná i maličko překážela, rozhodli ji naporcovat. Foto ovšem přikládám před "demolicí", protože na tu jsme chaloupku odnesli ke strejdovi a tětě s bratránkem a sestřenkou a tam dokumentoval švagr, tak když z něj nějakou fotku dostanu, třeba ji sem jednou přidám. Demontáž srubu byla velikou zábavou a překvapivě i velmi chutnou; křehkost a lahodnost perníku předčila všechna má očekávání. Myslím, že si to někdy zopakujeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat