Naší kočičku tu představuji poprvé. Pořídili jsme si ji na podzim jako náhradu ztraceného králíčka. Až bude teploučko, bude z ní pravá vesnická číča, zatím je to bytový mazel a dozajista si to v téhle třeskuté zimě užívá.
U vchodových dveří sotva vystrčí čumáček a jednu tlapičku a zase metelí do tepla. A když už do tepla, tak rovnou ke zdroji. Největší oblibě se těší topení a v poslední době zjistila, že srovnatelnou teplotu za mnohem většího pohodlí na rovné ploše a útulna ve skříni skýtá setobox. Když ji tam vidím, říkám občas, že je Lízinka setoboxová.
A tak tuhle děti hrdě hlásí babičce: "Víš, že už naše Lízinka má i příjmení?" Babička přemýšlí, která bije, ale neuhodne. "Přeci Lízinka Setoboxová" křičí děti, radostí bez sebe, že babičku napálily a vysvětlují, jak ke svému přízvisku přišla.
Žádné komentáře:
Okomentovat