Že bude Hedulka jásat, až ji vyzvu, aby vyžehlila kapesníky, jsem tušila, ale že i Todík, hrající si zprvu netečně s autíčky, podlehne kouzlu tlaku, tepla a páry, jsem nečekala. Nebylo snadné zkoordinovat ty dva nadšence, aby se pro samý boj o kapesníky nespálili o žehličku, až nakonec Hedulku přestalo střídání bavit a šla slepovat piškoty.
Pak se Todík teprve dostal do transu. Pracovního i verbálního. Nepamatuji si všechna jeho roztomilá vysvětlení, proč ho to žehlení tak baví, ale některá přidám k dobru: "To je tak hezký, jak je u toho to teploučko, víš. Odteďka budeme pořád žehlit pro nic za nic, abysme tu měli teplo." "To víš, my kluci máme rádi teploučko."
Když žehlil poslední kapesník podezřele dlouho a pečlivě a rozplýval se nad tím, kolik jde z žehličky páry a jak je to zajímavé, začala jsem jej podezřívat, že ho žehlení baví jen proto, že mu napařovačka připomíná parní lokomotivu. Odpovědí mi byl jeho výmluvný kulišácký úsměv.
Žádné komentáře:
Okomentovat