Začalo to žlutým heboučkým medvídkem, kterého Hedulka dostala, tuším od tety, ke svému narození. Jen, co začala trochu lépe ovládat své ručičky, pravidelně ho před usnutím hladila a tak nějak asi povstala její láska k plyšákům.
Člověk by čekal, že s dospíváním bude tuto zálibu vytlačovat jiná, důmyslnější, ale opak je pravdou. Hedulčin plyšáčí chov narůstá a narůstá a také se jim všem patřičně věnuje. Základem pro výběr dobrého plyšáka je, aby byl co nejrealističtěji vybarvený a hlavně byl co nejjemnější na omak. Nezapomenu, jak ke mně jednou Hedulka přišla právě s jejím prvním medvídkem a řekla: "Mami, chceš vědět, kde je nejhebčí?" a pak mi ukázala ono tajné místečko, kde ho před spaním šimrává.
A tohle je dnešní přírustek do sbírky. Nebyl vůbec drahý, vlastně si ho Hedulka koupila ze svých penízků uspořených za nezašpiněné domácí oblečení a je snad nejhebčí ze všech heboučkých plyšáků :-)))
1 komentář:
No teda, já si myslela, že je živej:-)). A gratuluji Hedulce k vypadlému zoubku!
A přijď k nám říct co je s tebou, nemusíš mít obavy, že jen vtrhneš, všechni o tobě rády uslyšíme.
Okomentovat