Tento týden opět probíhá ve znamení nemocí a na jeho závěr se ke mně a k Todíkovi přidala Hedulka, ovšem na náladě jí to neubralo a tak ochotně kývla na můj návrh zabavit se focením a utíkala se strojit za princeznu.
Ve čtvrtek jsem si konečně koupila látku na pozadí pro své domácí focení. Sice ji ještě čeká, blíže nepromyšlená, úprava, ale je tu. Stejně jako bílé deštníky a stavební reflektory, byť není vymyšleno jejich upevnění. No a to je právě ten háček. Vzala jsem si do hlavy, že si s tím poradím po svém a to se mi stalo osudným. Zradilo mě žehlicí prkno, na které jsem osvětlení složitě skládala a když to vše padalo, reflektor svou vahou ohnul deštník. Tak jsem to zase bezradně uklidila a abych nezklamala Hedulku, vyfotila jsem ji alespoň v přirozeném světle.
Jsem ráda, že ji přešel jakýsi stud nebo bojkot při focení a mám konečně ochotnou modelku, i když to zase logicky přináši boj o přirozenost. Fotka, kterou jsem nakonec zvolila, ukazuje Hedulku trochu nezvykle bez brýlí, které se nám ve většině úhlů příliš leskly a také mi tam někoho hrozně moc připomíná, i když si vlastně nejsem jistá koho.
2 komentáře:
Mně taky někoho připomíná - nějakou herečku?? Prostě je to nádherná princezna a výborně se podařil i ten přirozený výraz.
Žeby, Baru? :-))) Každopádně děkujeme ;-)
Okomentovat