52. týden, úterý: "Švadlenka"

Boj o odcvičení 3 hodin speciálních činností na Hedulčino pozdě objevené tupozraké oko je o prázdninách o dost snazší. Tedy teoreticky. Pakticky má pocit, že si potřebuje to volno užít a navíc toho víc podnikáme, ale i tak.

Díky této vadě se z ní stala švadlenka-vyšívalka, jde jí to krásně a většinou ji to i baví. Zvlášť, když má správnou motivaci. Každou dečku vyšívá už od začátku pro konkrétní osobu s konkrétním motivem. Tuto dodělává pro tetu Hang, která je Vietnamka a tak jsme se snažili volit nějaký jemný ptáčkový motiv, který mi k asiatům tak nějak neodmyslitelně patří. Určitě se bude líbit.

51. týden, čtvrtek: "Poslední loučení"

Dnes od nás odešlo poslední koťátko, Kulíšek. Je nám trošku smutno, ale zase jsme rádi, že všechna našla domov a opravdu jsme měli štěstí na lidi, jedni hodnější, než druzí. Děti stále připomínají tatínkovo prohlášení, že když se všechna udají, může mít Lízinka další. Já za tím vidím tu práci a spoustu peněz, ale myslím, že časem opravdu neodolám :-) No a k loučení neodmyslitelně patří rozlučková fotka, tato rovnou s rozlučkovou pusinkou :-D

50. týden, úterý: "Rybičky"

Zatímco my s Hedulkou, tíhneme k chundelatým zvířátkům, mužská část naší rodiny má vrozenou slabost pro rybičky. Martin je měl už mnohokrát a ty poslední docela nedávno. Akvárko jsme zrušili poté, co ho Todík zlikvidoval tím, že rybičkám dopřál krmení na několik let dopředu.

Sešlo z očí, ale nesešlo z mysli. Todík nikdy nepřestal mluvit o tom, že by se mu líbily rybičky a Martin, který tvrdil, že už žádné rybičky nechce, dovezl nařezaná skla na akvárko s tím, že ho jednou s Todíkem slepí :-))) Tak mohli jsme odolat vyhlášenému mělnickému Vivariu, když už jsme tam měli cestu s kotětem?

Bylo to trošku rychlé rozhodnutí, takže jsme tam dlouho, předlouho chodili od jednoho akvárka k druhému a přemýšleli nejen, co by se nám líbilo, ale hlavně co jsme schopni chovat. Todíka uchvacovali modře zbarvení jedinci, Martin má zase slabost pro cichlidky. Navrhla jsem tedy řešení v podobě modrých Ramirezek. Nakonec jsme na doporučení koupili 2 modré a 2 klasicky zbarvené a máme zase akvárko :-)

49. týden, pondělí: "Nostalgický polštářek"

Dnes jsem dostala naprosto úžasný dárek. S citem a šikovností sobě vlastními uháčkovala mi kamarádka během bezesných nocí tento nádherný polštářek, který jako bych podědila z babiččina gauče. Nejen to, že jsem tak velký nostalgik (a tento dárek na mne dýchá dobou našich dědečků a babiček, kterou tak obdivuji), ale především pozadí jeho vzniku, z něj udělalo okamžitě můj nejoblíbenější. Když se na něj podívám, vidím jasně modrou - krásné modré oči plné slz a krásné modré oči plné dětské radosti. Vidím ruce, které jej dělaly, a které by tak rády hladily jednu kučeravou dětskou hlavičku. Vidím velké srdce, které, ač bolavé, místo, aby něco očekávalo, rozdává samo plnými hrstmi pochopení, cit, podporu a nenápadnou radost druhým. Janičko, moc děkuji!

48. týden, pondělí: "Zmařený kočičí kalendář"

Po prvních krůčcích koťat mimo porodní bednu jsem zajásala, že konečně nemám zrnité fotky v důsledku vysokého ISO a nevhodnosti použít blesk. Poté, co jsem nasadila dávný trik s igelitkou přes blesk se dokonce povedlo pár úhledných portrétních fotek slušné ostrosti. V té době mi kamarádka vnukla myšlenku nafotit kočičí kalendář, která se mi velice zalíbila.

Kalendář jsem již několik let nevyráběla a toto by byla zároveň pěkná vzpomínka na ta chlupatá štístka, která nás již brzy opustí. Rychlost jejich vývoje však je mnohonásobně větší, než má. A tak v době, kdy jsem dala do kupy představu o aranžmá a čas pro jeho zrealizování, jsou z koťat nekoordinovatelné potvůrky, které zajímá mnohem víc nevzhledný smeták či jakékoli jiné nefotogenické vybavení bytu v ještě méně fotogeničtějších zákoutích, než sebezajímavější nástraha v místě jejich narození.

Když už se náhodou mihnou v "ateliéru", tak v naprosto nevhodné póze. Kotěcí kalendář posílám k ledu a přikládám fotku něžného Flíčka, který se tu ještě nepředvedl, s opravdu nepatrným kouskem listopadového aranžmá :-)