Dnes jsem dostala naprosto úžasný dárek. S citem a šikovností sobě vlastními uháčkovala mi kamarádka během bezesných nocí tento nádherný polštářek, který jako bych podědila z babiččina gauče. Nejen to, že jsem tak velký nostalgik (a tento dárek na mne dýchá dobou našich dědečků a babiček, kterou tak obdivuji), ale především pozadí jeho vzniku, z něj udělalo okamžitě můj nejoblíbenější. Když se na něj podívám, vidím jasně modrou - krásné modré oči plné slz a krásné modré oči plné dětské radosti. Vidím ruce, které jej dělaly, a které by tak rády hladily jednu kučeravou dětskou hlavičku. Vidím velké srdce, které, ač bolavé, místo, aby něco očekávalo, rozdává samo plnými hrstmi pochopení, cit, podporu a nenápadnou radost druhým. Janičko, moc děkuji!
2 komentáře:
Čtu sice pozdě....ale děkuji Jituško....nějak mě to rozbrečelo....jsi zlatíčko moje ♥ Málo kdo by to tak krásně napsal jako ty....
Rozbrečet jsem Tě určitě nechtěla, ale i mě ten dárek dojal ♥
Okomentovat