Myslím, že nezadržitelně stárnu. Čím dál víc obdivuji moudrost, pracovitost a prozíravost našich babiček a mám potřebu se k jejich činnostem alespoň trochu vrátit. Nedávno jsem například neodolala a pustila se do výroby hruškových křížal, ač vím, že je to práce náročná a téměř bezvýsledná, když z mísy hrušek zbude mistička sušených kroucenin. Ale dodnes vidím ve vzpomínkách ten plátěný pytlík, který babička několikrát za zimu donesla a vzápětí cítím nezaměnitelnou vůni a chuť sušených hrušek a nemůžu se smířit s myšlenkou, že tohle děti nikdy neochutnají.
A tak co přijde na řadu dalšího, když sotva začal předčasný podzim, už jsme s dětmi 2x marodili?! Po úspěšné léčbě cibulovou šťávou přišel čas na zdokonalení, nemocem raději předejdeme. Zrodila se myšlenka, že začneme doma pít místo jiných nápojů šípkový macerát, který je doslova nabitý vitamínem C. A když jsem začala zkoumat, zda musím šípky nejprve nasušit nebo to jde i z čerstvých, dozvěděla jsem se, že šípky obsahují spoustu dalších užitečných látek a jsou mimo jiné nejlepším přírodním lékem v boji proti paradontóze. O další dobrý důvod víc, proč se pustit do sběru. Sice je ještě trošičku brzy, ale objevili jsme jeden keř, který se jeví velmi vyzrále a tak jsme uspořádali šípkovou výpravu. Děti zuřivě šmikaly a ani se jim nechtělo skončit, jak je to bavilo. Čaj nám také chutnal, takže to určitě nebyla výprava poslední.
Žádné komentáře:
Okomentovat