40. týden, pátek: "Tak jsme se dočkali"

Už jsem se začínala bát, že zase budou komplikace, že Lízinka ta koťata přenosí, umřou v ní atd., atd. Ach ta má bujná fantazie. Ona naopak vzorně prcky donosila do optimálního 65. dne, ačkoli se všude tvrdí, že kočka domácí obvykle rodí 58. den březosti.

Byli jsme ve čtvrtek večer pryč a ona na mne doslova čekala. Když jsme uložili děti a začala jsem chystat Hedulce svačinu, pochopila, že teď už bych se jí věnovat mohla. Mňoukáním mě donutila dojít ke krabici, kterou jsem jí připravila v ložnici poté, co jsem ji tam několikrát načapala zahrabanou v oblečení. Usoudila jsem, že lépe rezignovat a dát jí porodnici tam, než najít koťata v oblečení nebo roztahaná kdovíkde. Do nastražené krabice však přesto vlezla asi dvakrát, jen to tak obhlídnout a zase ven, ale tentokrát do ní zalezla a začala tam příst a ztěžka oddychovat. Docvaklo mi to. Přichystala jsem si vybavení k porodu podle internetových instrukcí a myslela si, že ještě dochystám dětem věci na ráno. Omyl! Vždy, když jsem si dovolila vzdálit se, okamžitě mě následovala a vytrvale mňoukala, aby mne donutila jít zpět. Tak jsem to vzdala, zabydlela se v naší malé šatničce a čekala.

Po cca 2 hodinách se začalo drát na svět první koťátko. Pochopitelně, že tou nejhloupější polohou - tj. ocáskem napřed a bříškem nahoru. Ač jsem měla něco naštudováno, nestihla jsem tu fázi, kdy by bylo vhodné je otočit a tak jsem nervózně čekala, zda se Lízinka s touto komplikací popere. Když už jsem vztahovala ruku a váhala, zda jej otočit i teď, protože se mi to zdálo dlouho a Lízince už také lezly oči z důlků, konečně vyklouzlo. Pak jsem se jala postupovat dle doporučení, která jsem si naštudovala u jedné velmi zkušené chovatelky, protože na koťátka jsme se všichni moc těšili a vůbec nestojíme o to, abychom museli některé odklízet mrtvé. Snad se nám tedy díky ošetření, které jsem provedla,povede předejít zápalu plic, který se u koťat často dostavuje v důsledku nalokání plodovou vodou.

Další 2 prcci se narodili neskutečnou rychlostí a já začínala být napnutá, jestli po těch zrzavobílých klučících bude také nějaká jiná barvička, když jeden "otec" je černobílý a druhý mourovatobílý. Po pauze, kterou Lízinka dostala od svého těla na ošetření prvních koťat, jsem se dočkala. Když jsem uviděla na bílé hlavičce zrzavé a černé flíčky, zároveň jsem věděla, že konečně přišla na svět taky kočička, na kterou čeká netrpělivě moje kamarádka. Nakonec zůstala jedinou "růží mezi trním", protože ji následovali další dva kocourci. Po nich mě Lízinka trošku vyděsila, protože na chvíli vypadala, že se chystá rodit ještě sedmé a to už jsem horečně přemítala, jak hodlá z 6 struků krmit 7 koťat. Nakonec ale zůstalo "jen" u těch šesti uzlíčků, 1 probdělé noci, 1 unavené, ale spokojené kočičí mámy a u dvou úžasně překvapených dětí, které dnešního rána vstávaly a šly do školy a školky s nebývale rozjuchanou náladou.