Po ošklivých chladných dnech bez sluníčka, kterých nám přišlo až dost, jsme se dočkali pěkného podzimního počasí. Příroda se krásně vybarvuje a to je nejlepší kombinace pro nějaký výšlap. Klidně i do kopečka, alespoň se zahřejeme. A když už do kopečka, tak pořádného. Třeba taková Buková hora 700 m n. m., kterou máme v plánu celé léto.
Děti sice po celotýdenním vstávání nebyly v takové formě, jako jsme zvyklí, ale za vydatného povzbuzování a motivování slušenkou, kterou dostanou na Humboldtově vyhlídce, vyšlapaly statečně až nahoru. A stálo to za to. První potěcha plynula z toho, že jsme mohli zaklouznout do útulna a teplíčka s milou obsluhou v Děčínské boudě. Je to vlastně rodinný dům na trochu nezvyklém místě a pán v ní příležitostně provozuje malé občerstvení pro turisty.
Posilněni kávičkou a příjemným odpočinkem jsme plni očekávání pospíchali na Humboldtovu vyhlídku, která je pojmenována po slavném německém přírodovědci. Ten prý údajně říkával, že pohled na České středohoří je nejkrásnější na světě. A byli jsme vskutku nadšeni. Ač se opar a protisvětlo podepsaly na podprůměrné dohlednosti, přesto to byl pro nás uchvacující pohled a hned mi bylo jasné, že se sem někdy vrátím za úsvitu. Todík byl nadšený nejen ze sušenky, ale i z toho, že objevil řeku Labe a dolů jsme šli všichni čtyři opravdu zvesela.
Žádné komentáře:
Okomentovat