Dnes jsme si udělali pro radost vanilkové rohlíčky. Mám doma zdatnou pomocnici, ale protože nebyl čas nechat těsto odležet, bylo trochu měkčí a práce s ním obtížnější. Hedulka se pustila do zápasu s hmotou s vervou, ale po prvních pár neúspěších prohlásila, že "na to pečení asi moc není." Ale je!
Po chvilce zkoušení se jí začalo dařit a udělala jich sama celý plech. Stále se učím bojovat se svým perfekcionismem, někdy silně protestujícím při pohledu na naše děti, jež se učí nové dovednosti na opravdických materiálech a surovinách. Tentokrát žádný boj neproběhl. Posuďte sami, jak vypadají její nejzdařilejší kousky..
1 komentář:
Musím říct, že rohlíčky byly nejen vzhledné, ale zejména k jídlu, jak jsme "s chutí" konstatovali s mamkou-babičkou. Tvou odvahu upuštět od perfekcionismu obdivuji, už proto, že ten sklon máš (žel) po mně.
Taťka-děda
Okomentovat